Červen 2014

30.6.2014: Anything you say can and will be held against you

30. června 2014 v 9:29 | Paranoea |  Prožívá..
Před hodinou jsem dorazila domů. Ze sobotního srazu s panem K., kdy jsme si měli dát při procházce pivo s vínem a zas se odporoučet každý k sobě domů. Měli. Domů jsme došli k němu, v neděli v poledne. Když jsem se prvně vzbudila kolem šesté večerní, jen jsem prolétla pohledem pokoj, kde ležely na zemi rozbité talíře, vykonala potřebu na toaletě potmě, protože sousedi nám vyhodili pojistky, a zas si lehla s tím, že "časem se vzbudím a pojedu domů". Časem jsem se vzbudila, abychom s panem K. usoudili, že stejně tak dobře můžu jet místo v neděli v noci v pondělí ráno.

Poslední celý měsíc trávím.. živě, to slovo by to asi vystihlo. Viděla jsem za poslední týdny z Prahy víc, než za celé čtyři roky, co tu žiju. Žiju v bytě s osobou, kterou zbožňuju. Cítím se tu vážně jako doma, když jsme společně v kuchyni a jen tak trávíme den. Je to moje rodina - i moje vlastní matka ji vnímá jako svou dceru, tak co by ne. Poznala jsem několik nových lidí a mezi nimi i pana K., který mi dokáže jedním okamžikem vytvořit na tváři "debilní výraz", jak to nazvala slečna J. Chvíli jsem se v tom nějak plácala, protože jsem nevěděla, co s tím vším. Bylo to tak podobné něčemu, co už znám, a zároveň úplně jiné. Hormony pak odplavaly a má mysl se vyjasnila. Jsem zamilovaná, ale ne tak, jak by se čekalo/předpokládalo?, když člověk použije takové slovo. Jeho přítomnost vedle mě. Pocit, že jsem žena, když jsem s ním. To, jak jediným pohledem nebo slovem dokáže zvednout sebevědomí. Tu spontánnost, kdy se rozhodneme vyrazit na přehradu nebo druhý konec města jen proto, že můžeme a chceme. I ta jeho dětinskost, kdy si do všeho kopne, bouchne nebo sebere ze země. To všechno a víc mi učarovalo. Svým způsobem mě vrátil do dob mých sedmnácti let, jen bez toho tíživého pocitu, jak to asi dopadne. Do toho jsem zamilovaná. Miluju ten pocit, že se zase cítím živě a nemusím se ho vzdávat kvůli vztahu, který nikdy vztahem nebyl.

If heaven´s grief brings hell´s rain then I´d trade all my tomorrows for just one yesterday.

That was then. Now I´m trading all my yesterdays for tomorrow.

So sick and tired of being numb

12. června 2014 v 1:27 | Paranoea |  Afekty
I´m looking back and wondering why it took so long to realize that nothing´s changed and it never will.

You wouldn´t have to lie to me if you would only let me go.

Co jsem chtěla, to už jsem ti řekla. A co nechci, to ti ani neřeknu. Půl roku uběhlo a já se dávám dohromady víc než jsem kdy byla. Dál mířím za svými cíli. Dělám, co mě baví a těším se na tu dobu, kdy to budu dělat dvojnásobně. Jo, bude to náročný, ale i na to se těším. Já se svých snů nikdy nevzdala.

And yeah - maybe I fell for wrong guy again. But you know.. finally I fell in love with somebody else.

Zasáhlo mě to opět ve chvíli, kdy jsem nic takového nečekala. A intenzivně. Dává mi pocit, který jsem tak dlouho hledala. A když jsem přestala, přišlo to. Jak nečekané *ironic*.

A věř mi, že bych ti tak ráda řekla, že jsi jedinej kluk, pro kterého jsem ronila slzy. Ale nejsi. Teď už ne.