Best thing I never had

27. ledna 2014 v 23:57 | Paranoea |  Afekty
Sometimes you miss the memories, not the person.

Milovala jsem tě. Sakra moc jsem tě milovala. Nejspíš - ani ne nejspíš, ale určitě - tě svým způsobem samozřejmě miluju stále. Problém je, že hlava konečně pomalu, ale jistě převažuje srdce. Řekl jsi, že najdu někoho, kdo ke mně sedí líp. Vzdorovala jsem, snad z principu nebo zvyku. Tak jako tolikrát. Samozřejmě že jsi měl pravdu. Já potřebuju.. muže. Muže, který bude dostatečně silný na to, aby zvládl mou náladovou náturu. Který bude vědět, že ne vždy řeknu vše, ale když se rozhodnu mu to říct, jsem si jistá tím, že to chci říct právě jemu. Muže, který dohlédne dál než za první větu, která vyzní špatně. Který nebude lhát. Je jedno, komu. Protože jestli jsi nelhal mně, lhal jsi svému okolí a naopak. Ať se na to podíváš z jakékoliv strany, všude existuje někdo, komu lžeš. Vím to. Lhal jsi už první dny, co jsme se poznali. Lhal jsi během našeho vztahu, během rozchodu, během našeho společného bydlení i mnohem později. I v ten poslední den jsi lhal. Vím to, viděla jsem tě to dělat tolikrát. Mnohokrát jsem u toho byla. Pamatuju si, jak jsem seděla ve vlaku a jen zírala z okýnka ven, odmítajíc nad čímkoliv myslet. Upřímně, nikdy jsem si nemyslela, že dojdu do tohodle bodu. Kdy se prostě rozhodnu pohnout sama za sebe. Vždycky jsem říkala, že nemám proč zapomenout. Nechtěla jsem. Chtěla jsem věřit, že to zvládneme a to, kolik jsme toho prožili, mělo být důkazem, že to za to stojí. Je to strašně zvláštní pocit teď, jít proti tomu. A samozřejmě to neznamená, že hned je všechno v pořádku a mně to není líto. Že jen proto, že jsem se rozhodla, jde všechno hladce, já už na tebe nikdy nepomyslím, nenapíšu nic o tobě, neuroním slzu nebo nebudu přemýšlet nad tím, jaké to mohlo být. Ale pohání mě jedna myšlenka. Vlastně dvě. Měla jsem to udělat dávno. Nezasloužíš si mě.

A ne, nemůžeme být přátelé. Tohle slovo v našem vztahu už dávno neexistuje. A pochybuju, že někdy budeme schopní se na sebe podívat bez jakékoliv nevyřčené myšlenky. Je čas se podívat pravdě do očí. Nezklamal jsi mě jako muž. Zklamal jsi mě jako člověk.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama