19.1.2013 : Getting sh*t together

19. ledna 2014 v 4:32 | Paranoea |  Prožívá..
Zmateně zjišťuju, že poslední článek v rubrice "Prožívá.." je ze srpna. Poměrně zajímavý poznatek.

Začíná být ze mě noční tvor, kdy největší aktivitu projevuju kolem půlnoci. Třeba malování zdi v pokoji nebo třídění bordelu. Věšení záclon. To všechno jsem dnes už stihla provést. Pár nocí nazpět jsem sádrovala díry ve zdech a natírala rámy k novým obrazům. Můj pokoj se pomalu, ale jistě proměňuje a já s ním. Taky sádruju své díry, natírám své zdi novým nátěrem, vytvářím jejich novou podobu. Vyklízím věci, které už není proč vlastnit. Jedna velká přeplněná krabice. Zbyla dvě trika na spaní, plyšový bizon a pár desítek fotek ve složce, která jich ještě nedávno obsahovala víc než tisíc. Vzkazy v ledové zemi mají už jen jednoho pisatele (přišlo mi neslušné mazat něco, co jsem sama nevytvořila, jen ať si každý uklidí svůj vlastní kus). Váhala jsem, zda aspoň ty nejnovější nenechat, pro jistotu, aby si je doopravdy přečetl - co když to nestihl za ten měsíc? (... no jo, jsem patetická). Prospala jsem se a ráno po probuzení vymazala i je. Přečetl nebo nepřečetl, je to přece jedno. Guess we have nothing to say to each other anymore. Je zvláštní zavírat ty dveře. Nikdy dřív jsem věci nevyhazovala, nechtěla zapomenout, litovat promarněného času. Neodcházela jsem sama od sebe. Bývala jsem opak. Co se změnilo?

Dva dny nazpět jsem šla do kina s panem P. Expartneři na Nymfomance. Po dlouhé době jsem se s ním cítila jako kamarádka a když mě na rozloučenou v metru políbil na tvář, neměla jsem chuť ho praštit. Sice jsem mu o mém momentálním životě neřekla vůbec nic (a proč taky, za měsíc odjíždí do Austrálie), velké životní filozofické debaty jsme taky nerozvíjeli, ale i tak to byl příjemně strávený večer. Žádné přemýšlení nad tím, co ode mě ten druhý očekává, jakým způsobem mě bude chtít sbalit, jaké odmítnutí zvolit tentokrát.

Je docela nepraktické, když vám je přes dvacet a chcete zažít teen love story. Takovou tu, kdy začínáte teprve objevovat, jak takové milostné vztahy vypadají. Kdy je pro vás zážitek držení se za ruce, kdy si ostýchavě dáváte polibky jen na přivítanou a rozloučenou, kdy spíte na jedné posteli bez jakéhokoliv sexuálního náznaku. Když po tomhle toužíte v šestnácti, je to přijatelné, pochopitelné, normální (tedy, v dnešní době možná už taky ne..). Ve dvaadvaceti lidem přijdete s takovými myšlenkami úsměvní, nenormální. M., dlužíš mi šest let.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Muchachita Muchachita | Web | 24. ledna 2014 v 16:07 | Reagovat

Baf. Předem mě omluv, že tohle není k tématu článku, ale - nemám čas-náladu-sílu číst, jenom jsem Ti chtěla poděkovat za ten mail co jsi mi poslala.. :) Nevím, jestli jsi dostala mojí odpověď, ani bych se nedivila kdyby ne, poslední dobou mě to nějak zlobí..
Na to kafe musíme jít (dokud mám vlasy!:D)
Zatím se měj. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama