Perfume

15. prosince 2013 v 22:59 | Paranoea |  Afekty
"Věříš na osud?"

Řekla jsem, že ne. Protože vlastně asi nevěřím. Kdybych někdy nedělala to, co dělám, byla bych nejspíš úplně jinde. Zázraky se prostě nedějí, pokud si je neuděláte sami.

Už tak dlouho jsem nebyla zaujatá, takhle. Porušila jsem snad všechna svá pravidla, poprvé. Myslím, že to je ta výjimka, o které nedávno mluvil.

Na jednu stranu, nestalo se nic hrozného. A moje hlava to ví. Sebralo mě to, protože.. protože to bylo poprvé, tak jak jinak. Musela jsem se sama sobě smát, jak vtipné to bylo. To, co jsem použila tolikrát já, bylo teď použito proti mně.

Víš, dřív.. dřív jsem tě vnímala. I když jsme si jen psali vzkazy, pořád jsem tě cítila, pořád jsi tu byl, tady, pro mne. Možná ne fyzicky, ale byl. Ale teď, od té doby, najednou.. tu nejsi. Najednou je všechno přednější než já, i když ty tvé důvody znám. Slibovala jsem ti, že taková nebudu. A přesně teď jsem tak nesnesitelná, jak jen dokážu být. Ale nedokážu změnit to, co cítím. Tolikrát si říkám, že jen zbytečně vyšiluju, vždyť jsem čekala tak dlouho, proč teď mi to dělá takové problémy? Nevím. Ale jo, víš. Jen si to nechceš přiznat. Protože když sis to přiznala před pár dny, skončila jsi tak, jak jsi skončila.

Osud mi nakopal zadek. Tak vtipnou ironii jsem dlouho nezažila :)

I´ll never tell, tell on myself.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama