Curtains

31. prosince 2013 v 20:59 | Paranoea |  Afekty
Jak patetické. Tři prázdná slova a mě se přesto zalily oči. Vím, že mě čeká budoucnost. Bude krásná. V té budoucnosti budu jednou šťastná, potkám někoho, s kým se zavážu mít vztah na celý život, budu mít spoustu dětí a jednou budu vyprávět o tom klukovi, co mi tak pomotal hlavu na dlouhých šest let. Na kterého jsem nezapomněla. A při tom vyprávění se budu usmívat nad tím, jaké to bylo. A ty snad taky. Budeš mít život, jaký si vybereš. Takže teď.. už mi nezbývá nic jiného než zatáhnout oponu, poděkovat všem za uskutečnění tohoto představení a posunout se k jinému divadlu. Nebude to hned, ale jednou ty tváře oschnou.

Tak proč to tak zatraceně bolí..?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama