Pět minut

18. srpna 2013 v 22:26 | Paranoea |  Afekty
Vana napuštěná po okraj, mandarinková koule, jahodové cigarety a růžové lambrusco. Hudba puštěná nahlas, mísící se s hlasem dívky. Oblíbený rituál, tak dlouho to nedělala. Už zase může.

Je to více než pět týdnů. Nic se nezměnilo a přesto můj pohled na svět o něco ano. Mám větší nároky. Na ostatní. Vybírám si ty, kteří chtějí jít se mnou a ne ty, kteří se tak jen tváří nebo je chci jen já. Nechci se už jen rvát do menšího kabátu, chci ten, který mi padne.

Viděla jsem nedávno jeden seriál. Chlapec tak moc bojoval o dívku svých snů, ačkoliv její srdce patřilo jinému. A když se mu to přece jen podařilo, nakonec sám zjistil, že i když miluje ji, stejně tak je stále spojen se svou minulostí. Dala mu čas na rozmyšlenou, řekla, že poslední den léta na něj bude čekat v poledne na určeném místě. A počká pět minut, ani o chvíli déle. Když nepřijde, zapomene na něj. Byl na cestě, ale objevila se jeho minulost, která potřebovala pomoc. Ne od něj, od kohokoliv. A on jí dal přednost před přítomností a budoucností. Až když se ho minulost zeptala, proč si myslí, že tam ta dívka bude na něj čekat déle než těch pět minut, došlo mu to. Běžel na to místo, ale ona už tam nebyla. Myslel si, že čekala tak dlouho, tak co je proti tomu ta chvilka, kterou se zdrží? Vždyť pak budou mít pro sebe celou věčnost. Byl si tak jistý sebou, že zapomněl na ni. A pro ni.. pro ni ta věčnost byla těch pět minut.

Nic mi dlouho nepřipomnělo tebe tak moc jako tohle..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Muchachita Muchachita | E-mail | Web | 4. září 2013 v 20:38 | Reagovat

ahojky.. nečetla jsem sice článek protože nemám čas, ale psala jsem ti maila ještě na tu pracovní adresu.. Jen jestli ti došel.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama