Srpen 2013

Pět minut

18. srpna 2013 v 22:26 | Paranoea |  Afekty
Vana napuštěná po okraj, mandarinková koule, jahodové cigarety a růžové lambrusco. Hudba puštěná nahlas, mísící se s hlasem dívky. Oblíbený rituál, tak dlouho to nedělala. Už zase může.

Je to více než pět týdnů. Nic se nezměnilo a přesto můj pohled na svět o něco ano. Mám větší nároky. Na ostatní. Vybírám si ty, kteří chtějí jít se mnou a ne ty, kteří se tak jen tváří nebo je chci jen já. Nechci se už jen rvát do menšího kabátu, chci ten, který mi padne.

Viděla jsem nedávno jeden seriál. Chlapec tak moc bojoval o dívku svých snů, ačkoliv její srdce patřilo jinému. A když se mu to přece jen podařilo, nakonec sám zjistil, že i když miluje ji, stejně tak je stále spojen se svou minulostí. Dala mu čas na rozmyšlenou, řekla, že poslední den léta na něj bude čekat v poledne na určeném místě. A počká pět minut, ani o chvíli déle. Když nepřijde, zapomene na něj. Byl na cestě, ale objevila se jeho minulost, která potřebovala pomoc. Ne od něj, od kohokoliv. A on jí dal přednost před přítomností a budoucností. Až když se ho minulost zeptala, proč si myslí, že tam ta dívka bude na něj čekat déle než těch pět minut, došlo mu to. Běžel na to místo, ale ona už tam nebyla. Myslel si, že čekala tak dlouho, tak co je proti tomu ta chvilka, kterou se zdrží? Vždyť pak budou mít pro sebe celou věčnost. Byl si tak jistý sebou, že zapomněl na ni. A pro ni.. pro ni ta věčnost byla těch pět minut.

Nic mi dlouho nepřipomnělo tebe tak moc jako tohle..

Not enough?

14. srpna 2013 v 22:20 | Paranoea |  Afekty
Já vždycky chtěla "v dobrém i ve zlém", víš? A nikdy to nebudu chtít jinak.


Questions

12. srpna 2013 v 22:14 | Paranoea |  Odkrývá..
Sebrala jsem Muchachitě její loňské questions (snad mi to slečna odpustí a na to kafe přece jen půjde ^^ )


1. Taktně tuto otázku přeskočíme.
2. Rak. Na hranici se lvem a někdy to je sakra znát.
3. Strach. Bolest. Zoufalost.
4. Snažím se milovat sebe - protože když milujete sebe, milujete i ostatní. Nicméně já nejsem věc, tak to je těžké. Vlastně nejsou věci, které bych opravdu milovala, zakládám si na tom, že milovat je něco jiného než mít rád. Ale mám ráda zelenou barvu. Pocit štěstí a spokojenosti.
5. Smích. Vůně. Důvěra. Uvolněnost.
6. Nehezké chování. Nátlak. Neschopnost přijmout jiný názor. Srovnávání.
7. Mmmm, už dávno nerozděluju své přátele na lepší nebo horší. Ve školce to byla Alenka. Na základce Petra a Verča.
8. Sním stále jen o jednom konkrétním chlapci.
9. Já na rande nechodím.
10. Malá *smích*. Něco nad 150 cm.
11. Snad občas po těch chvílích, kdy jsem dokázala důvěřovat jen tak.
12. 00:50 přesně. Letos mi máti připomínala, abych se nezapomněla v 00:50 opít. A pak mi volala, že nesmím, protože jdu ráno za neteří *smích*.
13. Když to vezmu celkově, nemám vlastně neoblíbenou barvu. Ale zelená, žlutá a fialová jsou mi hodně blízké.
14. Mmmm, crush ne. Nikdy jsem neměla takové to poblouznění. I když.. úsměv Jima Parsonse.. *smích*
15. I´ll be okey. Just not today.
16. V podstatě kdekoliv se cítím dobře. Mám ráda svůj byt. Svůj kout v práci. A vlaky a autobusy. A karavan - jednou v něm to léto prožiju.
17. To je těžké - nemám kategoricky nejoblíbenější jídlo. Po přírodních řízcích bych se utloukla. Stejně tak po matčině rizotu, rajské polévce, fazolkové polévce, polévky z červené řepy a krupniku. Vlastně prakticky cokoliv, co matka uvaří, je dobré *smích* A indická čočka s rýží na kari. Stejně jako tomatová polévka z Boulevard Bagette. A.. je toho spousta *smích*
18. Velmi často. Skoro moje poznávací znamení.
19. You´re gorgeous od Baby bird - aneb Óčko TV v pozadí.
20. Vlasy *smích*
21. 35/36, jak se trefí.
22. Zeleno-hnědá. Dříve čistě hnědá, ale odmala si tak moc přeju zelené oči, že se začaly opravdu měnit *smích*
23. Přírodně taková.. popelavá blond? *smích*. Přes čtyři roky jedu v zrzavé a zatím to nehodlám opustit.
24. Cokoliv, v čem se zrovna cítím dobře *smích*
25. Ale jo, věřím, že jako děti jsme udělali takový ten hovor na operátora nebo linku důvěry. Byli jsme paka.
26. Vzhledem k tomu, že mám na sobě pyžamo..
27. V podstatě žádný a v podstatě jasně výstižný.
28. Nemám nejoblíbenější film. Hodně se mi líbil Side effects, Orphan a Gabriel.
29. Taky nemám. Mění se to tak strašně rychle, že by se to nevyplatilo *smích*. Bad day a Big girl jsou takové stálice.
30. Ne. Nemám. Fanouškovství není nic pro mě, když si dokážu oblíbit u každého interpreta něco *smích*
31. Well, v pozadí mi hraje "i like to move it move it" .. *smích*. Těším se na spánek.
32. Pan M. Stále *smile*
33. Single a v duchu stále zadaná.
34. Čím jsem starší, tím více porozumění na obou stranách.
35. Vzhledem k tomu, že jsem dva roky žádné neměla, jakékoliv, které nastanou *smích*.
36. Žádné. Vlastně ano, náušnice, což se jako piercing přece taky dá počítat *smích*. Ale jinak ne. Nejsem schopná si vybrat něco, co bych měla na svém těle po celý život, protože to beru jako závazek. A taky se bojím jehel, takže.. *smích*
37. V podstatě jsem nad tím neuvažovala nikdy. Ani tenkrát jsem neuvažovala, prostě.. konala.
38. Žádný, nemám tumblr, jen sleduju ty ostatní.
39. Právě teď čtu 206 kostí od Katie Reichs. Aneb knižní zpracování Bones, které vůbec není jako Bones, ale to nevadí.
40. Áno.
41. Naposled jsem psala .. myslím, že Petrovi. A s tím žádný romantický fyzický kontakt nikdy neproběhl a troufám si tvrdit, že ani neproběhne.
42. Mmmm, abych řekla pravdu, nevím přesně. A vlastně ano - Karolínka a Peťánek minulý týden, děti mého bratra. Z nějakého záhadného důvodu se chtěli držet jen své tety a nejlépe oba najednou.
43. To záleží. Někdy mi to trvá i čtyři hodiny, když se nemůžu rozhodnout, jestli vstát *smích*. Ale v podstatě tak 20-30 minut. Vstanu, vyčistím si zuby, obleču se, nalíčím se, naházím věci do kabely a vyrážím.
44. Snad ano? *smích* Zrovna takové věci v paměti neuchovávám.
45. Sedím na posteli ve svém pokoji.
46. Mmmm, když se nad tím zamyslím, snad nikdo, s kým bych pít šla, by mě nenechal napospas osudu. Nepiju totiž tam, kde vím, že musí někdo zůstat střízlivý a radši to jsem já než někdo jiný. Mám takový divný ochráncovský komplex.
47. Vlastně docela ano. Občas mám z toho stresy v MHD, ale hudbu z mobilu si pouštím prakticky vždy na nejvyšším stupni.

2.8.2013

2. srpna 2013 v 23:55 | Paranoea |  Prožívá..

V jednu chvíli se cítím fajn, v druhou nevím, co bych hodila o zeď. V jednu chvíli to vzdávám, v druhou se směju vlastní nedočkavosti. Nebo říkám, jak na tom nezáleží a hned na to mám chuť řvát, jak mě sakra v tom mohl zase nechat. Směju se své blbosti, vždyť už to je potřetí. A přitom se snažím věřit. Dodávám si chuť do toho slovy "řekl by ti, kdyby něco změnil". A pak zas jen sedím a přemýšlím, co se to děje.