Listopad 2012

4.11.2012

4. listopadu 2012 v 22:25 | Paranoea |  Prožívá..
Úcta ke stáří. Čas od času každý z nás slyší tohle slovní spojení. V Praze ho člověk slýchá vlastně denně, pokud se dopravuje MHD. Jela jsem si takhle včera v poledne tramvají domů. Během pátečního odpoledne mi psala slečna B., jestli se za ní nechci stavit v Rybce a já jela - ale to je jiná story. Jela jsem si takhle od slečny B. k sobě domů. Bylo poledne, pohybovala jsem se v poměrně rušné části Prahy u centra, samotná tramvaj byla tak nějak klasicky naplněna. Koukala jsem se z okýnka ven, poslouchala mp3 a prostě si tak hezky hověla ve svém vlastním světě. Přisedl si ke mě jakýsi člověk. Nevěnovala jsem tomu pozornost. Trvalo asi dvě minuty, než jsem si uvědomila, že to tření čísi nohy o mou nohu není ani omylem náhodné. Zezačátku jsem na to odmítala reagovat - když už nic, nějaký tření o nohu, to řešit nehodlám. Říkala jsem si, že starý, cca 70-letý pán - jak jsem zjistila z pohledu do odrazu skla - určitě nemá potřebu sexuálně obtěžovat mladé holky v tramvaji. Haha. Ve chvíli, kdy po desetiminutovém tření jeho levé nohy o mou pravou nohu se i jeho ruka ocitla nebezpečně blízko mého stehna, už jsem toho měla dost. Pánovi jsem doporučila, že pokud chce mít podpatek zaražen ve svém kotníku, ať vesele pokračuje. Myslím, že snad všichni ví, jak bolestivá zkušenost je mít podpatek třeba v achillovce. Třeba z tanečních - ať už jste dívka nebo chlapec, aspoň jednou to tam potká každého. Pán byl natolik odvážný, že mi řekl, ať mu dám své číslo. To neměl dělat. Doufám, že ho ta noha pekelně bolela. A hádám, že ta pozornost celé tramvaje, když jsem ho opravdu nahlas požádala, aby laskavě sundal ruku z mého stehna a sednul si na své sedadlo, že nejsem žádný objekt sexuálního obtěžování, mu taky příjemná nebyla. Aspoň se tak při vystupování na následující zastávce tvářil. Tato historka mě nicméně poučila o tom, jak být uctivý ke stáří. Já nemám problém s úctou ke starým lidem. Ale jestli po mě chcete, abych měla úctu k někomu takovému, to jste si opravdu vybrali špatnou osobu..

Rekonstrukce

1. listopadu 2012 v 20:35 | Paranoea |  Afekty
"Když přijdete o něco, na čem vám záleželo... nepřestávejte se starat o to, co vám z toho zbylo. I když je to "jen" blbý srdíčko na chodníku uprostřed rozmlácený ulice."

Skvělá trefa, zlato. Tahle se ti vážně povedla. Nevím, co jsi tím chtěl říct, zjišťuju, že absolutně netuším, jak tě pochopit, ale vlastně teď ani nemusím. Ta fotka mě probrala. Dala mi takovou facku, že jsem ještě dvacet minut poté koukala s vytřeštěnýma očima. Nemám tak špatnou paměť, navíc na momenty s tebou si pamatuju ve většině případů víc než dobře. Seděla jsem na tvé posteli, četla si knížku a čekala, až se vrátíš zvenku. Říkal jsi pět minut. Dodržel jsi to. Usmál ses a zeptal se, jestli si dáme cigaretu. Přitakala jsem, sledujíc tě, jak jdeš k oknu a otvíráš ho na větračku. "Hele, nějakej blázen namaloval na chodník srdce!" Přistoupila jsem k tobě a ohromeně koukala na to dílo. Obrovské zářivě bílé srdce na chodníku. Jen naše. Jedna z mých nejkrásnějších vzpomínek na nás v tehdejších časech. Teď s ní taktizuješ a já nevím, proč. Co s tím zamýšlíš. Chtěl ses připomenout, prostě jen tak, abych si na tebe vzpomněla - jako kdybych někdy zapomněla.. - nebo jsi mi tím chtěl něco říct? Mohla bych být domýšlivá, slovo rekonstrukce je dost mnohoznačné. A není to poprvé, co jsi tenhle obrázek použil v naší komunikaci. Nebo jsi chtěl tohle? Abych nad tím hloubala a snažila se přijít na něco, co vlastně není? Já nevím. Ale zasáhlo mě to. Opravdu silně.

I was just thinking of you when you posted pic today. This really hurt.