Srpen 2012

30 DPC - Day 26-30

31. srpna 2012 v 17:37 | Paranoea |  Odkrývá..
Rozhodla jsem se, dokončím konečně 30 DPC - a nejlépe hned najednou. Pak si zas najdu rychle novej..

DAY 26. List all of the things that make you smile/happier than anything else in the world/feel the best.
Well. Asi nikdy nevypíšu všechno, že - ani nevím, co _všechno_ mi udělá radost. V každém případě moje nálada rapidně stoupá v přítomnosti lidí, které mám ráda. Myslím tím opravdově. Moje nálada se ve společnosti snaží bejt hodně vysoko, ale to i v cizí společnosti - nicméně to má jinou příčinu, která teď sem nepatří. Další věc, která mě vždycky rozveselí, uklidní, ale i rozhořčí a rozesmutní, je hudba. Když mi během cesty dojde baterka v přehrávači, jsem opravdu ve stresu. Úsměv na tváři mi vykouzlí i mnohem obyčejnější záležitosti - třeba když jedeme přes Vltavu a já vidím šlapadla a labutě. Když mi přijde smska nebo mi někdo volá. Když je příjemné počasí. Když mi mé jídlo a pití chutná. Shrňme to - kdykoliv se bavím a cítím dobře.

DAY 27. What are your favorite lyrics from a song played by your favorite band/singer/artist?
Nemám žádnou absolutně nejoblíbenější písničku, neustále se moje "top hitparáda" mění.

DAY 28. Who inspires you the most? Be it based on personality, style, or what they've accomplished in life. Feel free to list more than one :)
Všichni, s kterými se stýkám, mě ovlivňují. Beze srandy. Jistou (hodně hodně hodně velkou) část stále vlastní pan M.

DAY 29. Why did you choose your current profile picture/icon?
Začalo to tak, že jsem hledala do jednoho článku obrázky paranoiy. A jeden mě zaujal tak, že jsem si ho zvolila za svoji ikonku. Myslím, že mě naprosto přesně vystihuje, to proto.

DAY 30. Why did you do this challenge? Did you like i?
Upřímně, to by mě zajímalo také! *smích*

Kterak to dopadá.

26. srpna 2012 v 22:47 | Paranoea |  Afekty
It really sucks, you know?

Jsem unavená. Tři dny jsem prakticky jen ležela, spala, jedla, koukala na díly a to bylo všechno. A mám pocit, že bych ještě tak tejden potřebovala navíc. Každou chvíli jsi v mé hlavě. Měla bych bejt naštvaná na tebe, ale nejsem. Jen jsem zničená z toho, kam jsme se to zas dostali. Pořád nevěřím, že se už nikdy neuvidíme. Že už nikdy spolu nepromluvíme ani slovo. Nepůjdeme ven a nebudeme se smát blbostem. Kamarádit s tebou a vnímat, že tě miluju, to někdy je šílený. Ale nebýt s tebou v naprosto žádném kontaktu je pro mě horší než cokoliv. Je pro mě důležitější, abys byl ty šťastný.

Vzdal jsi to. Zase jsi mě tu nechal v tom svinstvu.

20.8.2012: volá číslo "neodpovídat"

20. srpna 2012 v 23:01 | Paranoea |  Prožívá..
Dneska se mi prostřídaly snad všechny nálady světa. Byla jsem vzteklá tak, že jsem třískala do stolu. Měla na krajíčku v práci. Cítila se tak naprosto bezmocně a chtěla jen jet domů a vybrečet se. Nakonec jsem zůstala do konce, šla cvičit a na kafe se slečnami. Nějak jsem se ovládla, ačkoliv netuším, jak.

Chtěla bych na tebe mít vztek. Protože ho nemám. Ráno jsem se vztekala a bylo to znát. Byl jsi na mě opravdu hnusnej. Připomnělo mi to úplně to po chatě. Stejný scénář, samé nadávky, urážky a provokace. A pak už jen smíření. Vyprchalo to. Najednou jsem se přestala vztekat. Nevěřím tomu, že to proběhne takhle poklidně. Ale rozhodla jsem se smířit s mými reakcemi ještě dřív než nastanou. Takže jestli budu chtít po večerech brečet, budu. Jestli se mi po tobě bude stýskat, nebudu se za to cítit špatně a nebudu si za to nadávat. Když další tři roky nenechám žádnýho kluka k sobě přiblížit, nebudu se za to nemít ráda. Vždyť to je proces. Nikdo nemůže čekat, že ze dne na den dokážu zapomenout na celé pětileté období a mé city k tomu. Já se s tím vypořádám. Nevím za jak dlouho a jakým způsobem, ale ano.

Láska někdy nestačí. Nám nestačila. Shit happens. Ale věřit můžu přece stále.

19.8.2012

19. srpna 2012 v 21:12 | Paranoea |  Prožívá..
"You know that feeling when you´re just waiting, waiting to get home into your room, close the door, fall into bed, and just let out everything that you have kept in all day? Nothing is wrong, but nothing is right either, and you´re tired, tired of everything, tired of nothing, and you just want someone to be there and tell you it´s okay, but no one´s going to be there. And you know you have to be strong for yourself because no one can fix you. But you´re tired of waiting, tired of having to be the one to fix yourself and everyone else, tired of being strong, and for once, you just want it to be easy, to be simple, to be helped, to be saved, but you know you won´t be, but you´re still hoping and you´re still wishing and you´re still staying strong and fighting with tears in your eyes. You´re fighting."

Nestea

14. srpna 2012 v 19:02 | Paranoea |  Afekty
Twice daily. Well done. Nejsmutnější na tom je, že to všechno jsem brala jako jistotu. Když jsi odcházel, věděla jsem, že se nevrátíš. A když jsem šla k ordinaci, věděla jsem, že tam bude on.

Jsem zlomená, přiznávám. Nevím, jestli podruhé, poxté nebo prostě pořád přetrvává to poprvé.

Dívala se. Poprvé to doopravdy řekla. Tedy napsala. Ale poprvé to nazvala tím pravým slovem. Ubližuješ mi. Ještě párkrát zaváhala nad zeleným tlačítkem, ale pak ho zmáčkla. Sledovala, jak přichází doručenka. Zavřela oči a doufala, že se už prostě nikdy neprobudí.



Když jdete na záchod a najednou vám všechno dojde.

3. srpna 2012 v 22:32 | Paranoea |  Afekty
Věděl jsi to už před tím, než jsme přijeli. Ale stejně si mě přemluvil, abych jela, na svoji vlastní popravu.

Bolí to. Pořád to zatraceně bolí.