Červen 2012

12.6.2012 : Tmavě růžová

12. června 2012 v 22:30 | Paranoea |  Prožívá..
Mám novou knížku. O masových vrazích. Prý aby mě to odradilo. A taky holandštinu ve frázích. On plány, jak mi koupí plácačku na koberce.

A taky jsem dostala růži. Myslím, že první za celou naši historii. Tmavě růžová.

6.6.2012 : Kouzla a čáry

6. června 2012 v 22:03 | Paranoea |  Prožívá..
Víte, co mám ráda? Když přijdu domů a někdo tam je. Nemusí na mě vyvalit proud slov, nemusím nikoho hned vidět, stačí mi obyčejný pozdrav a hned se cítím líp. Nemluvě o psech, kteří se hrnou ke dveřím jak děcka k vánočnímu stromečku, takže vydají za veškerá slova. Poslední dny můj příchod vypadá tak, že nejdřív mě zavalí psi, poté slyším slečnu/slečny. Zpravidla se poté vydám do kuchyně, kde si odložím svůj případný nákup jídla, pokecám s případnou slečnou v kuchyni a odpočívám. Zuzka číslo jedna kouří, takže často si sedneme na terasu a zapálíme si. Popřípadě si nejdřív uvaříme jídlo, sníme ho a pak si zapálíme. Nicméně se tu něco děje. A já si tu společnost nějak moc na své poměry a povahu užívám.

Musím říct, že dnes je takový příjemný den. Ráno jsem sice hodinu zničeně ležela v posteli a přemýšlela, které oblečení si vzít do práce a jak ho zkombinovat, ale nějak jsem tím proplula. Jestli jsem vypadala děsně, no a co, měla jsem kabátek a ten vše zakryje. V první řadě mě potěšilo to, že šaty, které jsem si objednala na bratrovu svatbu, jsou v pozici "shipping". Neskutečně mě podlomilo, když jsem zjistila, že jsem na aukru prošvihla o jeden pitomý den konec aukce. A že už to nejde zvrátit, neb prodejce tvrdil, že již nejsou. Nehodlala jsem se s tím smířit a jala se prohledávat internetové vody, přičemž jsem veřejnou diskusí oslovila i jiné slečny, jestli mi nepomohou. Nakonec jsem přece jen ukořistila odkaz, kde si své vysněné šaty mohu objednat a taky jsem to hned udělala. Bylo mi to stokrát vymlouváno, jelikož to jsou šaty z Japan fashion a ty jsou prý často hadry - ale já si toho vědoma jsem. Proto jsem se začala o to zajímat dva měsíce předem, abych v případném stavu zklamání mohla oběhat různé kamenné obchody a najít šaty jiné. Nicméně do těchto šatů jsem se zamilovala. Abyste nebyli ochuzeni, zde máte foto šatů, které mě omámily.
Jako druhá věc mě potěšil fakt, že budu mít prodlouženou pracovní smlouvu. Sice pouze opět na rok místo zamýšlené na neurčito, ale pořád to znamená, že na rok mám téměř vystaráno. A že mám rok na zlepšení své pracovní morálky, abych poté mohla získat tu na neurčito. A kdoví, co bude se mnou za rok, že. Známe se..
A stalo se něco neuvěřitelného! Paranojka si zašla do fitness centra. Aby si tam nechala vystavit fakturu, kterou zítra donese na personální oddělení, aby ji zaměstnavatel mohl zaplatit. Dvacet lekcí na vacushape. V každé lekci je 30 minut zmiňovaného přístroje, deset minut předtím na zahřátí a iontový nápoj. Ráda bych absolvovala lekce co druhý den. Well, zázraky se dějí a i Paranojka se konečně začne hýbat doopravdy.
Také doufám, že zítra v Bontonlandu zjistím, že se dá vystavit i faktura na vstupenku na RfP. Když už mám ty peníze v zaměstnaneckém fondu, tak ať je využiju, dokud zaměstnanec opravdu jsem. Velmi by mi to ulehčilo i finanční situaci, co si budem povídat, šestnáct stovek se mi z nebe jen tak nesesype.

Jedna nepodstatná záležitost - smažená vejce s kukuřicí, šunkou a pórkem na provensálském koření chutná opravdu luxusně.

A hodlám si udělat "to do list" na léto. Se Zuzkou číslo jedna jsme zjistily, že máme spoustu společných věcí. Takže určitě mě čeká šlapadlo, dekovej piknik, výlet do zoo s parníkem a bruslení. Well, Par se prostě nevzdává. (Aspoň ne teď *smích*.)

30 DPC - Day 25

5. června 2012 v 11:24 | Paranoea |  Odkrývá..
DAY 25. What do you think your future looks like right now?

Moje budoucnost vypadá v každý okamžik jinak. Naučila jsem se svoji budoucnost nějak moc neplánovat - ani mi to nedalo moc práce vzhledem ke své povaze. Protože za poslední dva roky jsem vystřídala čtyři různé byty. Ukončila jsem jeden obor ještě před koncem prvního ročníku, šla do práce a chci jít na druhý obor. Moje budoucnost je prostě pokaždé jiná. A když už jsem si dřív nějak budoucnost plánovala, můžu říct, že je úplně jiná, než se čekalo. Známe to všichni, něco nám do toho skočí, něco se změní, vztahy se pokazí. Mé momentální cíle jsou koupit si permanentku na Vacushape příští týden, nové kolečkové brusle (dvouřadé!) v červenci a tablet na podzim. Jet v červenci na RfP, na chatu s holkami z bytu a oslavu mých narozenin. Být součástí bratrovy svatby v srpnu a Coffee svatby v září. A pokud možno teď v červnu podepsat v práci smlouvu na neurčito, jelikož ta moje původní na rok za tři týdny končí. Chtěla bych v létě jít na šlapadlo a stihnout Body Human do konce příštího týdne. Ač se to nezdá, na moje poměry je tohleto všechno poměrně velké, protože je to snad víc plánů než jsem měla za poslední tři roky. A daleká budoucnost? Ta je přece daleko. Třeba se rozhodnu opravdu jít studovat, třeba odjedu do Irska a třeba taky se nakonec odstěhuju s panem M. do Švédska. Nevím. Vím jen, koho bych v ní chtěla mít navždy.