21.5.2012

21. května 2012 v 22:10 | Paranoea |  Prožívá..
Poslouchala jsem dnes debatu svých kolegů na téma svatba. Mí kolegové jsou o generaci výš než já, dalo by se říct, téměř vrstevníci mých rodičů, kteří mají po padesátce. Padaly věty typu "naši rodiče si neuvědomují, jak je těžké v manželství vydržet" a "v dnešní době už není rozvod nic divného, je to jak na běžícím pásu, přece nebudu zůstávat nešťastný/á". Je to divný pocit, když vím, že takový názor má spíš většina mých vrstevníku. Narozdíl ode mě. A mě to přijde zvláštní. Myslím si, že rodiče kolegů naopak moc dobře ví, jak těžké je v manželství žít - koneckonců to oni jsou stále ještě pořád spolu, narozdíl od jejich dětiček. Mí rodiče oslaví letos 26 let od svatby - přiznávám, že mě to tedy ovlivňuje. Pokud se vdám, taky bych ráda vydržela až do konce. A k tomu samozřejmě patří výběr partnera. Kolegyně se obhajuje tím, že její bývalý manžel byl strašný a prostě s ním nebyla šťastná - na druhou stranu ale přiznává, že svatba byla ještě ve fázi zamilování, kdy věřila, že po svatbě bude vše jinak a když nebylo, tak pak v tom nechtěla pokračovat. To mi přijde naprosto nesmyslné. Snad pokud už si chci někoho vzít, tak bych měla vědět, jestli zvládnu být s tím člověkem nejen v tom dobrém, ale i zlém. Jestli jsem vůbec ochotná s tím člověkem žít i přes problémy. Jsem moc snílek, když si myslím, že svatba by měla být jen jedna za život?

Vzala jsem si dnes do práce nové šaty. Vypadají krásně - na mě až nezvykle. Konečně vím, jak se cítí všechny ty slečny v těch lehoučkých letních šatičkách s romantickým motivem. A taky vím, jaké to je, když najednou zafouká vítr a vám se šaty zvednou až kamsi do výšin - moc působivé, vážně. Zvlášť když nemáte žádnou končetinu volnou. Krom toho, že jsou šaty krásné, mají i velmi příjemný střih. A také velmi specifický. To si takhle jdu po chodbě s papíry v ruce, že je odevzdám jinému oddělení, když naproti mně jde jedna z kolegyň. Hned se zastavila a vysekla mi pochvalu, jak úžasně mi to sluší. Když ženskou ocení ženská, je to prostě .. hodně. Byla jsem samozřejmě ráda za to. Asi tak pět vteřin, než jsem uslyšela "A můžu se zeptat - vy čekáte miminko?". Kolegyni omlouvá, že právě teď její dcera, která je v mém věku a též pracuje s námi, je těhotná, takže je velmi natěšená na své první vnoučátko a prožívá to víc než kdokoliv jiný, včetně dcery. Nicméně tak široké oči jsem neměla už dlouho. Na druhou stranu, povšimla jsem si, že lidé se na mě více usmívají, když si myslí, že jsem nastávající maminka. Není to zvláštní? Že bych už měla ty mateřské rysy tak vidět?

Přes víkend jsem vybalila a dozařídila pokoj. Jsem s tím velmi spokojena, zdá se mi, že pokaždé, co se stěhuju, jdu do lepšího a lepšího. A musím říct, že je to strašně fajn pocit ležet si na huňatém koberečku, koukat na oblohu podkrovním oknem a jen tak se unášet melodií znějící písně.

"Představ si, že tě někdo vzbudí uprostřed noci, praští tě do hlavy, naleje na tebe kýbl sraček a začne na tebe řvát - to z toho asi taky nebudeš mít velkou radost." - navedlo mě to na velmi efektivní způsob buzení. Ruští spisovatelé jedou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lovitka lovitka | Web | 25. května 2012 v 13:07 | Reagovat

Vidím to stejně, vždyť naši se vzali po sedmi letech vztahu. Dnešní tak typické dva roky... toho člověka přeci ještě ani nemůžu pořádně poznat.
K bříšku gratuluji a usmívám se na monitor :)

2 Arkadina Arkadina | Web | 28. května 2012 v 21:36 | Reagovat

Někdo věří v jednu svatbu za život, někdo se vdávat nechce raději vůbec. Přijde mi to jako dost velký závazek.
A ano, nebrat se ve fázi zamilovanosti. I když spolu ti dva vydrží, pokud mají děti, tak těm to dojde a bude je mrzet, že rodiče jsou sice pořád spolu, ale jsou si lhostejní.
Ten pokoj je nejspíš opravdu hezký.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama