Březen 2012

30 DPC - Day 17

28. března 2012 v 23:00 | Paranoea |  Odkrývá..
DAY 17. Show me a picture of your dream house


Well, asi vám neukážu celý dům, protože k tomu jsem se ještě nikdy nedostala, ale můžu vám ukázat, co bych v něm jednou ráda měla.






30 DPC - Day 16

27. března 2012 v 13:19 | Paranoea |  Odkrývá..
DAY 16. Name another celebrity crush and what would you say to them if you only had 30 seconds to talk to them while knowing you'd never see them again

Come on, to už tu bylo. S obtížema jsem ze sebe vydolovala nějaké "idoly" a s ještě většíma to, co bych s nima udělala. A co bych jim řekla? Nic. Mám dojem, že vážně nic. Protože je neznám. Neměla bych k nim nic než nějaké platonické city, takže bych jim mohla říct jedině "byl jsi moje oblíbená hvězda". Nehledě na to, třicet vteřin je vážně málo na nějaké velké projevy, nemyslíte? Vůbec, proč se takové dotazy dávají? Vážně všichni čekáme na konec světa či co? O_o

30 DPC - Day 15

25. března 2012 v 18:45 | Paranoea |  Odkrývá..
DAY 15. If you were to get a tattoo what would it be of, where would it be, and why would you get it

Jsem člověk, kterému vůbec, ale vůbec nedělají dobře jehly. Odmala nesnáším injekce a cokoliv, co znamená bolest, jakoukoliv. Nikdo mi nevymluví, že je to bolestivé zlo. Proto si nedokážu - respektive dokážu, ale velmi živě - představit sebe, jak se nechávám tetovat. Tetování se mi upřímně ani moc nelíbí. Protože jsem děsně nerozhodná a nedokázala bych si vybrat, co bych nechala na sebe zvěčnit. Navždy. Protože navždy je navždy a nějaké "no co, až se mi to přestane líbit, půjdu na laser" se mi příčí. Je to prostě složité rozhodování na mě. Ale jednou bych mohla zkusit třeba henu. Uvidíme.

30 DPC - Day 14

23. března 2012 v 12:45 | Paranoea |  Odkrývá..
DAY 14. Show me a picture of your dream car

Už si přijdu vážně trapně. Nemám oblíbené auto. Vyrůstala jsem v rodině bez auta, nikdy jsem nebyla v nich zainteresována. Až teď jsem si zvykla, že mít auto je celkem normální, díky P., který autem jezdí hodně často a já s ním. Ale really, nemám oblíbený auto. Ani snový. Vždyť ani pořádně nerozpoznám, co je co *smích*.



30 DPC - Day 13

21. března 2012 v 15:33 | Paranoea |  Odkrývá..
DAY 13. What is your favorite book (aside from Harry Potter :))

Hah. Pro člověka, který strávil nad knihami tolik času jako já, je opravdu těžké odpovědět. Čtu odmala. Od svých 4 let, kdy mě to naučil můj nejstarší bratr. Moje první vypůjčená knížka v knihovně byla Pučálkovic Amina, která mě baví doteď. A Broučci. Taky jsem strašně moc měla ráda pohádkovou knížku o Princezně Sissi. Za těch necelých 17 let jsem pročetla spoustu věcí. Od pohádek přes dobrodružné Tajné sedmy a Správné pětky, dívčí románky s koňmi i bez nich, Stopy hrůzy, historické romány, detektivní příběhy a spoustu dalšího kdovíčeho. Kdykoliv jsem šla do knihovny, nikdy jsem nevěděla, co za knihu a žánr budu mít dnes. Snad jen sci-fi jsem se vždycky tak nějak vyhejbala, nic moc mi to neříká. Co mám ale hodně ráda, je řada knih Anita Blake od L.K. Hamilton. A knížky od Petry Neomillnerové, což je v podstatě to samé v bleděmodré a v češtině k tomu. Coffee musím poděkovat za to, že mě dostala k Noční hlídce, protože tyhle knihy se mi taky hodně líbily. Poslední dva roky moje četba hodně zeslábla, ale snažím se. Většinou už ale šahám po předem vytipovaných titulech, nejvíce v detektivní a psychologické části (plus o něco výše popsané fantasy). A tak vám, milé děti, o své oblíbené knize nemůžu pořádně napsat. Opět.


19.3.2012

19. března 2012 v 22:01 | Paranoea |  Prožívá..
Odeslala jsem přihlášku na VŠ. Kompletní.
A koupila si novou krabičku cigaret. Od soboty.
Nikdy si nestěžujte, že byste chtěli něco obyčejného. I obyčejné věci tak vyčerpávají, že nechcete nic jiného než ležet a doufat, že svět se za vás pohne sám nějakým způsobem.

Nenávidím to čekání.

30 DPC - Day 12

6. března 2012 v 17:06 | Paranoea |  Odkrývá..
DAY 12. Show me the first and last gif in your gif folder. Along with your favorite gif of all time or just from right now :)

Poměrně dlouho mi trvalo, než jsem splnila tuhle challenge. Třeba proto, že nemám tumblr a tím pádem ani gif folder. Ale vyřešila jsem to. Ukážu Vám to, co vídám na jediný tumblr stránce, kterou sleduji denně.


  • Obrázek, který se mi líbil naposled.



  • Obrázek/citát, který mě zaujal.



  • A jeden z prvních obrázků, který jsem kdy viděla a pořád se mi líbí. Vyjadřuje všechno.

30 DPC - Day 11

2. března 2012 v 11:27 | Paranoea |  Odkrývá..
DAY 11. Leave a secret

Někdy vážně přemýšlím, jestli jsem si neměla zvolit nějaký humanitní obor. Protože matika a fyzika mi nikdy moc neříkaly od dob nástupu na střední (a v případě fyziky vlastně i na základní) školu a přitom to jsou dva nejdůležitější vedlejší předmětu v oboru chemie. Otec vždycky tvrdil, že na chemii vážně nemám. A přece jen, má střední i vysokou školu v chemii, takže ví moc dobře, o čem mluví. Nicméně maturitu ze střední chemické školy mám za sebou, aniž bych měla pocit, že by to bylo nějaké moc velké utrpení. Jenže střední je střední. Tam vám v některých (mých) případech stačí, abyste se našrotili, co potřebujete a když vám štěstí a konstelace hvězd (nechce se vám) nepřeje, tak to prostě nějak okecáte. A když ani to nevyjde, prostě se to pokusíte opravit v příští písemce. Popřípadě matikáře prostě přesvědčíte, že opravdu, ale opravdu by byla veliká chyba zrovna vás nechat propadnout (ne, vážně jsem ho nepřemlouvala sexem, proboha O_o) Teď na ty zážitky strašně ráda vzpomínám a chybí mi to. Když jsem vlezla poprvé na VŠ, všechno bylo tak úplně jiné. Velké, vážné. A já to nezvládla. Někdy si přiznám, že velkou část má na tom i fakt, že jsem prostě líná a neučila jsem se tak, jak bych měla a moje docházka do školy spíš nebyla než byla. Někdy mě napadá, že to je volbou oboru. Podala jsem si teď přihlášku na VŠCHT, opět chemický obor, pravděpodobně i složitější než ten, který jsem měla na UK. Zkouška z matiky i fyziky povinná. Ale vlastně mě nenapadá žádný humanitní obor, který bych si zvolila. Snad jedině psychologie, jenže.. co s psychologií? V dnešní době je tolik psychologů a psychiatrů, že se to nestačí otáčet. Chtěla jsem na knihovnickou školu, ale protože byla jen v Brně, mohla jsem zapomenout na to, že by mě rodiče pustili v 15. A tak se opět vracím k tomu, že chemička je pro mě vlastně moc fajn. Protože ještě pořád se do té lékárny můžu dostat. Mám na to celý život, ne?