Únor 2012

30 DPC - Day 10

29. února 2012 v 14:21 | Paranoea |  Odkrývá..
DAY 10. What is your favorite website aside from Tumblr? Why?


Eh. Abych se přiznala, moje domovní stránka je seznam. Lame, já vím. Ale jsem tak zvyklá odmala a strašně nerada své zvyky měním. Ale jeden zvyk jsem už změnila. Mám takovou tu lištičku s oblíbenými odkazy. Mezi nimi se skrývá například karaoketexty.cz - když slyším novou písničku, kterou neznám, vždycky se chci podívat na její text. Pak tam je odkaz na uložto a filestube pro rychlé stahování. Sobecky ráda chodím sem na svůj blog, nějakým způsobem mě to uklidňuje. A pak na různé weby/blogy/profily svých kamarádů, kteří ho aktualizují. Nicméně že bych měla nějakou stránku, kterou bych brala jako naprostou jedničku, to asi ne. Už jsem vyrostla z těch dob, kdy jsem k netu sedávala fanatizovaná *smích*.


30 DPC - Day 09

28. února 2012 v 15:34 | Paranoea |  Odkrývá..
DAY 9. If your house caught on fire what would be the most important things for you to save

Zaprvé doufám, že se mi to nestane, pokud možno vůbec. Sice to zní jako fantastický způsob, jak nově začít život, ale momentálně o to prozatím nestojím.

Svůj notebook.
Obraz s tygrem a dívkou.
Tašku, kterou nosím u sebe, takže tam mám doklady, mobil, peněženku a veškeré takové ty všednodenní potřeby.
A jinak mě nenapadá nic, čemu bych dala přednost. Prostě bych se v afektu snažila zachránit to první, co mi přijde pod ruku, ať je to cokoliv.


30 DPC - Day 08

23. února 2012 v 19:06 | Paranoea |  Odkrývá..
DAY 8. Rant to me. About your family. Your friends. Your friend. A celebrity. A schoolmate. A tv show. Anything.
Mám celkem vyčerpávající pracovní týden. Seděla jsem teď tři dny v kuse od sedmi rána do sedmi večer, ale všechny své resty jsem splnila. Hned v pondělí si ale naženu další. Plánuju si ho během toho týdne odpracovat, takže opět budu pracovat v módu "od nevidim do nevidim". Ale co už, lepší hned než to pak zas nechat na konec měsíce, kdy se mi to určitě nashromáží v ještě větší míře, jak se znám. V práci nám odvolali ředitele. Ne že by to něco výrazně měnilo na práci. I když svým způsobem ano - pracuje se pořád stejně, ale lidé jsou nervozní a trochu se tu objevuje chaos. Což už vlastně ovlivňuje dost. Zítra mě čeká ples. A v neděli má přijet M. Na kterého se těším. Jsem děsně paradoxní. Když jsem se dozvěděla o dalším jeho stěhování, vyhrkly mi slzy. Neměla jsem to potvrzený, nebyl důvod zmatkovat, když tu stejně jsou ty dva roky mezi náma, ale prostě najednou jakoby toho na mě bylo moc. Ale rozhodla jsem se, že si to prostě užiju. Protože sice je to nesnesitelné a nemám žádnou jistotu, ale to neznamená, že si nemůžu užívat ty naše tajné vzkazy a nenápadné odkazy na obrázky. Protože když už nic jiného, je pořád lepší se usmívat než neustále plakat.

30 DPC - Day 07

20. února 2012 v 21:48 | Paranoea |  Odkrývá..
DAY 7. Show me a picture of you and the person you feel closest to at this time

Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, dát sem čistě sebe. Ale nakonec jsem se rozhodla být neoriginální svým způsobem.


30 DPC - Day 06

19. února 2012 v 22:26 | Paranoea |  Odkrývá..
DAY 6. What's your guilty pleasure tv show, food, and magazine

Koukám pravidelně na několik seriálů od CW, ale to všichni víte. Gossip Girl, Ringer, The Vampire Diaries. A The Big Bang Theory. A co mě nikdy neomrzí - Bones! Už aby byl duben a dali zas novej díl. Chybí mi, neskutečně.

Miluju matčino rizoto. Nevím, co je na něm tak zvláštního, ale nikdy ho nemám dost. A taky přírodní řízek od ní. Rajskou polévku, fazolkovou polévku, polévku z červené řepy a kroupovou, jinak taky krupnik. A vývar. Polské polévky od matky zbožňuju snad všechny.

Časopisy zrovna moc nečtu. Čas od času se dostanu k Epoše. A někdy u P. vytáhnu některý z jeho Maximů. Občas na dlouhých cestách se u mě objeví něco jako Cosmopolitan. Ale jinak mě časopisy vlastně neberou.

30 DPC - Day 05

18. února 2012 v 21:35 | Paranoea |  Odkrývá..
Day 5. Name your favourite sport and how you became interested in. If you don´t like sports, tell us why.

Par a sporty. Haha. Myslím, že snad všichni znají můj vztah k takovéto činnosti a pokud ne, velmi rychle si to domyslíte, stačí mě požádat o trochu takové aktivity. Ale ne, abyste neřekli.. jako dítě jsem bývala akční. Sice jsem nesnášela tělocvik a velké týmové (i když to tak nevypadá, opravdu jsem trpěla komplexy jako dítě - a vlastně mi některé zůstaly dodnes, pečlivě zatajované) hry na táborech mě zezačátku taky vždycky děsily, ale jakmile jsem se dostala do nějaké hry doopravdy, sportovní duch ve mě většinou ožil. Opravdu jsem měla ráda softball, florball nebo lakros. Několikrát jsem na základce uvažovala, že se dostanu do nějakého týmu - nebo aspoň do toho volejbalového, který na našem maloměstě fungoval - ale moje lenost to vždycky převálcovala. Takže.. sice některé sporty nevylučuju, ale nechme to při tom, že prostě nejsem se sportem kamarádka.

30 DPC - Day 04

17. února 2012 v 11:35 | Paranoea |  Odkrývá..
DAY 4. Please state your Hogwart's House, your favorite spell, your patronus, your boggart, and your favorite book in the series.

Ha. Abych řekla pravdu, tak tohle je opět další challenge složitá pro mě. Harryho Pottera jsem samozřejmě četla i viděla celého a mám ho ráda. Ale nikdy jsem neuvažovala nad ním takhle zevrubně.

Moje kolej: Já bych se nenašla v žádné. Samozřejmě bych jako správná fanska měla říct, že jedině Nebelvír. Ale abych řekla pravdu, tak přesně proto ho zamítám. Jen proto, že je prezentován jako ten dobrý, neznamená, že takový je. A myslím, že statečnost a chrabrost není zrovna moje největší stránka *smích*. To bych se víc viděla ve Zmijozelu - už proto, že je to prostě Zmijozel a líbí se mi jejich barvy. Vždycky jsem byla na záporňáky. Havraspár, na ten bych možná kdysi měla hlavu. A do Mrzimoru bych se hodila taky, protože ta "hodná blbka" jsem taky *smích*. Jenže já nesnáším dělení lidí na kategorie. A kolejím v Bradavicích nefandím proto, že tam se dělí zrovna tak, jak se dělí.

Moje kouzlo: Všechny. Jakékoliv. Je mi to opravdu úplně jedno. Využila bych je za život určitě každé.

Můj patron: Nějaká kočkovitá šelma. Tygr ideálně, samozřejmě. Ale v podstatě každá kočka by na mě sedla. Nejdřív děsně hrdá, koukající na své okolí přimhouřenýma očima, opatrně našlapujíc. Při každém prudším pohybu utíkající. A když už jsem ve fázi "hlazení povoleno", předu nahlas.

Můj bubák: Je spoustu věcí, co mě děsí. Ale málokdy nad nimi uvažuju. Tak třeba.. hlasitý nekončící pohrdavý smích, pronásledující mě kamkoliv se hnu.

Můj knižní díl: Abych řekla pravdu, nikdy jsem je nerozlišovala. Co se týče děje, trojka mi vždycky přišla taková nejhezčí. Tak asi ta.

30 DPC - Day 03

15. února 2012 v 23:27 | Paranoea |  Odkrývá..
Day 3. A picture and/or description of your favourite place in your world. And I´m not talking about like France or Greece. I´m talking somewhere you visit daily or at least fairly often.

Nad touto challenge jsem se zamýšlela. Hodně zamýšlela. Abych došla k výsledku, že nemám naprosto žádné místo, které bych denně navštěvovala a měla ho vyloženě ráda. Chci říct, ano, cítím se ve svém bytě bezpečně a ano, líbí se mi moje kancelář. Taky mám místa, kde ráda chodím posedět s přáteli. Ale vlastně momentálně nemám žádné takové místo, které bych mohla prohlásit jako svoji svatyni vyloženě. Kdyby šlo o místo v minulosti, hned bych začala vyprávět o České Lípě a pokoji s fialovými zdmi. A pak o autobusech a pražské Florenci. A pak mě to napadlo. Autobusy. Pár let nazpět pro mě autobus představoval svobodu. Když jsem byla v autobuse, nic mě nedohnalo. Kdykoliv jsem nastupovala do dálkového autobusu, znamenalo to prakticky jediné - jedu do Prahy. Do města, které se mi líbí, které ve mě vyvolává radost a ve kterém se cítím jako doma. A tak jsem se k řešení dnešní challenge vlastně dostala. Moje oblíbené místo v mém světě je tohle město.

To takhle zas jednou plkáte na icq.

14. února 2012 v 21:56 | Paranoea |  Afekty
Propadám děsným myšlenkám, že nikdy ten rok a půl neuběhne.
A že až uběhne, tak mi řekne, že se zamiloval do někoho jinýho.
Mám děsnej strach.
Mám děsný pocity, že to udělal jen proto, že se ho dotklo, že mám jiného.
Ono je to teďka.. takový jako před třemi lety - když mi psal vzkazy a dával obrázky do galerie na našem místě, ke kterému máme heslo jen my. Když jsme si psali tyhlety vzkazy, o tom, jaký to všechno bude.
Mám v podvědomí zachycený, že už jednou mi tvrdil, jak mě miluje a pak si v klidu odešel, aniž by mrkl okem.
Přijdu si vlastně jako tajná milenka. Která nemá ani to, co běžná milenka.
Připadám si jak ta blbá trapka, která se zamilovala do svýho homosexuálního kamaráda a on jí ze soucitu sem tam napíše něco hezkýho, ale přitom ho vlastně nezajímá. Jak přesně ta holka, jako kterou mě popsal tenkrát H. na chatě, aby zakryl ten fakt, co mezi náma bylo.


Prostě se bojím, že si jen namlouvá, že to se mnou chce strávit budoucnost.

30 DPC - Day 02

14. února 2012 v 10:03 | Paranoea |  Odkrývá..
DAY 2. A picture of one of your celebrity crushes and 5 things you would do with/to them. No questions asked.
Tahle "challenge" je pro mě tak trochu obtížná. Protože abych se přiznala, nikdy jsem neměla žádnou platonickou lásku mezi celebritami. Samozřejmě, že se mi někdo v nějakém filmu/skupině/seriálu/kdekoliv fyzicky líbil, ale nikdy jsem nezažila takové to "crush", kdy bych kníkala a radostně poskakovala. Byla doba, kdy se mi líbila dvojčata z Tokio Hotel. Vždycky mě fascinovaly jejich hnědé oči, dlouhé řasy a to, že i když jsou dvojčata, mají odlišný styl. Ráda jsem koukala na jejich videa, kde na sebe útočí a smála se tomu, jako kdybych tam stála s nimi. I teď se občas sentimentálně na nějaké to video kouknu, je to takové.. odreagující. A Jim Parsons, samozřejmě. Tam je to to samé. Jeho úsměv mě naprosto odzbrojuje. Videa z natáčení TBBT mě vždycky rozpláčou smíchy. Líbí se mi ta pohoda v tom všem. I když to samozřejmě může být umělé, co já vím. A Justin Timberlake, na toho se mi dobře kouká ve filmech. Má takové příjemné tělo *smích*.

Protože si nemůžu vybrat, udělám to víceméně obecně. Co bych udělala, kdybych mohla strávit nějaký čas s nějakou mně sympatickou celebritou.

1) Chtěla bych strávit den v jejich práci. U TH třeba u příprav na koncert (i když právě teď vůbec nekoncertují). Jima bych donutila, aby mě vzal na den natáčení TBBT. Obávám se, že v obou případech bych zemřela na nedostatek vzduchu zapříčiněného nadměrným množstvím smíchu.
2) Chtěla bych jít na společnou snídani. Dobře, stačilo by jakékoliv jídlo, ale snídaně mi přijde taková.. hezká.
3) Jen tak bychom vyrazili někam se projít. Vzít si sebou mobil, peníze a foťák a prostě pěšky jít, kam nás nohy zanesou. A pak se vrátit nějakým dopravním prostředkem zpátky, až bychom byli unaveni.

A když tak přemýšlím, vlastně mě už vůbec nic nenapadá. I ty tři mi daly celkem zabrat. Doufám, že mi to neomlátíte o hlavu. Já prostě jen nemám tendence rozdělovat lidi na celebrity a necelebrity. Kdybych je potkala, tak bych je chtěla poznat jako lidi, jací jsou sami o sobě. Ne jací si ostatní myslí, že jsou.

30 DPC - Day 01

13. února 2012 v 16:44 | Paranoea |  Odkrývá..
DAY 1. Your name and 5 things about you that no one really knows.
Slavím svátek 11. srpna.
1) V mé hudební složce stále ještě najdete podsložky Lunetic a Holki.
2) Přijde mi nesnesitelné, když mi někdo šahá na břicho nebo chodidla.
3) I když to málokdy (vlastně nikdy) přiznám, strašně ráda bych byla o takových 10 cm vyšší.
4) Někdy, když jsem venku sama a cítím se nepříjemně, předstírám, že telefonuju.
5) Nikdy jsem neměla ráda tělocvik a skupinové pohybové aktivity, protože si myslím, že vypadám v takových situacích trapně, příšerně, nejsem v tom dobrá a všichni okolo by se mi za to smáli.

30 Day Stereotypical Tumblr User Personal Challenge

13. února 2012 v 16:29 | Paranoea |  Odkrývá..
Rozhodla jsem se vyzvat taky (sorry, Coffee ^^). Takže, co nás čeká..?

Dveře.

3. února 2012 v 9:56 | Paranoea |  Afekty
Dívala se s kamarádkou na film. Napůl u toho usínala, ale pořád ještě ne úplně. Každou chvíli se ozýval její mobil - měl nějaký akční den. Jeden telefonát, druhý, pátý. Dvacátá sms zpráva. Nevadilo jí to až tak, ale čekala jen na ten jeden telefonát, který měla slíbený. Od Něj. Nevěděla proč, ale cítila se z něj nervózně.
Film byl téměř u konce, když se na mobilu rozsvítilo to čekané jméno. Výmluvně se podívala na kamarádku, opřela se o zeď a přijala hovor. Povídali si asi pět minut, když se ozval zvonek. Podivila se, ale odmítla se tím zabývat. Stejně to bude pan domácí, nikdo jiný takhle nechodí a ten může počkat, třeba i do zítra. Zvonek ale nepřestával. Po dvou dalších minutách hovoru přerušovaného zvonkem, kdy kamarádka odmítala jít se podívat sama, to vzdala. Donutila volajícího slíbit, že jí za pět minut zavolá a šla ke dveřím. Zasekla se u dveří bytu. Přes sklo nikoho neviděla, což ji trochu zarazilo. Buď si někdo hraje - ale na to je zvonek moc dlouho. Nebo ji čeká neohlášená návštěva - a to jí přišlo divné. Váhavě se přesunula ke dveřím. Zaregistrovala stín u pravého rohu. Odemkla dveře se slabým úsměvem. A pak ztuhla. Za dveřmi stál On.

Vždycky jsem si myslela, že takovéto scénky můžou být vlastně hezké. Jednou jsem viděla video, kde přiletěli vojáci z nějaké své mise a jeli za svou rodinou. Všude byly vidět ty pocity, dojmy, slzy, radost. Občas jsem si pohrávala s myšlenkou, jaké by to bylo, kdyby se u mých dveří takhle neplánovaně objevil M. Teď, když nad tím přemýšlím zpětně, nedokážu si přesně vybavit své pocity. Jen si pamatuju, jak jsem ho naprosto zmateně objala a pak ještě jednou, abych se přesvědčila, že je opravdu přímo přede mnou. Pamatuju si svůj nevěřícný pohled. Navenek jsem se vzpamatovala rychle, ale ještě doteď nevím, co se to vlastně stalo.