Prosinec 2011

Déjà vu iluze

19. prosince 2011 v 11:07 | Paranoea |  Afekty
Desátá hodina večerní. Seděla v tramvaji, ověšená několika taškami, po neplánovaných nákupech. Unaveným, přesto spokojeným pohledem bloumala po okolí.

Dvojice. Ona menší zlatovláska v tmavě zelené bundě, tisknoucí se k tmavovlasému chlapci s dlouhou šálou. Povídali si, semknuti v objetí. Chlapec dívku políbil, ona nato s úsměvem odhrnula pramen vlasů z jeho očí. Zabořila tvář do jeho hrudi a nechala se hladit po vlasech. Nikdo nemohl pochybovat o jejich vztahu.

Odvrátila pohled. Dívala se do okna, snažila se najít svou vůli. Hlasitě si ve své hlavě zpívala slova písničky vycházející z jejího přehrávače. Nevydržela. Dvojice zrovna vycházela, ruku v ruce, se smíchem na rtech. Sklonila zrak k podlaze a nechala padnout pár proradných slz, které odmítaly uposlechnout příkazy mozku.

Tak nějak bychom teď vypadali my..