Duben 2011

Podvod.

27. dubna 2011 v 23:41 | Paranoea |  Afekty
"Podvádím ho."
"S kým?" - svraštila obočí. Nepamatovala si, že by jí poslední dobou vyprávěl o někom.
"No..." - díval se. Tak nějak divně.
"Ok, to asi nebudeme řešit.." - začala se smát.
"To se mi to asi jenom zdálo?" *- vtipkoval.

Smála se, ale v duchu byla nesmírně udivená. Nepovažovala to za nevěru. Vždyť se ho ani nedotkla, to jí nepovolil.Tím víc ji mátlo to, proč on ano. Proč ji bere jako svou nevěru.

Přecitlivělá.

24. dubna 2011 v 21:44 | Paranoea |  Afekty
Zajímalo by mě, kdy tohle skončí. Kdy přestanu pouštět slzy kvůli takovéhle zhovadilosti.

Tolikrát. Dnes a denně koušu do toho kyselého jablka a pořád necítím tu chuť. Par, tak už se vzpamatuj..

Jeden okamžik a jste zas tam.

18. dubna 2011 v 0:12 | Paranoea |  Afekty
Vzpomněla si na těch pár chvil, kdy se začala klepat. Kdy po x měsících ucítila jeho ruce, jiné než kamarádské. Kdy se probudila v jeho náruči a věděla, že neodmítne. Vzpomněla si, jak si povídali. "Prostě jsem chtěl." Přemýšlela. Vůbec do toho nezapadala. Mohl odejít, mohl opět usnout, mohl cokoliv. Ale on si vybral jinou a tu jedinou (ne)možnost. Chtělo se jí plakat. Celé měsíce netoužila po ničem jiném. A pak, když to tak spontánně přišlo. Pak najednou chtěla plakat. Procitla. Opět.

Měla slzy v očích.

15. dubna 2011 v 14:27 | Paranoea |  Afekty
"Můžu k tobě?" - jednoduchá otázka. A poměrně nesmyslná, když uvážíme, že spolu sdílíme jednu postel. Nemohl moc dobře spát, vnímala jsem to. Uprostřed noci se zvedl zamknout byt. Očekávala jsem, i v tom polospánku, že si lehne a bude se snažit usnout, nebo tak něco. Udělal to, ale ještě předtím se ke mě přitulil a obejmul. Bez toho, aniž bych něco řekla, byla vzhůru nebo cokoliv. Jen tak.

Radostný afekt.

14. dubna 2011 v 10:35 | Paranoea |  Afekty
Jeden dopolední telefonát od neznámého čísla - a změní se Vám život.

Okey, nebudu tak nafouknutá. Dostala jsem to - myslím tu práci. Každé pondělí a čtvrtek se ze mě stane Slečna z květinového stánku. Myslela jsem si, že už to je dávno jasné, když se neozvala ani do včera. A teď.. jsem úplně vyklepaná. Strašně moc se mi líbí ta představa. Jen doufám, že bude i ta realita *smích*.

Cítím se úplně.. aaaaaaaaaa.. nepopsatelně.