Říjen 2010

Opět další změna.

30. října 2010 v 12:38 | Paranoea |  Afekty
Víte, co je strašně úsměvný? Byla chvíle, kdy jste se "báli" jít do své budoucnosti, protože byste tam potkávali svou minulost. A teď, když už jste pro změnu rádi, že je to tak, jak to je -  zjistíte, že se balí a jde jinam. Daleko od vás. A vám to teď přijde víc než smutný.

No tak Par.. už jsi přece vyrostla.

Věřím.

29. října 2010 v 9:12 | Paranoea |  Afekty
Bojím se, že to je bezvýznamný vůči mě, ale zároveň se bojím, že to má něco společného se mnou. Uklidňuju se tím, že se mnou to spojené není, ale říkám si, co kdyby? Ano, já stále věřím..

Opakování je matkou moudrosti.

17. října 2010 v 19:05 | Paranoea |  Afekty
Přemýšlela jsem. Proč to všechno dělám? Co mi to dává? Stojí mi to za to? Ten provinilý úsměv, který měl na tváři, když se zpozdil o plných pět minut. Otazník v očích, když se ptal, jestli mi nevadí Ronsonky. Pohled, když se nějaký týpek zeptal "Slečny, neprodaly byste mi jednu cigaretu?". Způsob, jakým neúspěšně zapaloval moji cigaretu. Obejmutí, kterým se vždy vítáme a loučíme. Nenápadná poznámka, že zítra se nudí. Ta chvíle, kdy sedíme na lavičce, pokuřujeme cigaretu a povídáme o všem možném, co nás zrovna napadne. Ta známá vůně. Ten nevědomý úšklebek, když mě něčím pověří. Ten záblesk v hlavě, když mi přijde smska a místo jména vidím číslo záčínající šestnulaosmičkou. Ten pocit, že i kdyby teď chtělo spadnout nebe, nebude mi to vadit, protože jsem v bezpečí. Ten starý známý pocit, který jsem pociťovala dva roky zpátky, že znám někoho, s kým mi vůbec nikdy nevadí trávit svůj čas jakkoliv dlouho. Jo, stojí mi to za to..

Mmmm a víte co ještě? Budou problémy. Tak moc mi všichni doma i v okolí věřili..

Kouzlo?

16. října 2010 v 16:19 | Paranoea |  Afekty
Někdy mám vážně pocit, že tenhle blog je začarovanej. Možná má telepatické schopnosti?

Protože.

15. října 2010 v 22:51 | Paranoea |  Afekty
Protože jsem měla tak strašný vztek.
Protože jsem blbá.
Protože to tak vždycky bylo.
Protože pro tebe mám slabost vždy a pořád.
Protože nevím.

Co říct?

11. října 2010 v 22:50 | Paranoea |  Afekty
Že ano, mám se dobře? Že se mi to líbilo? Že si to ráda zopakuju? Že chci? Že vzpomínka na to ve mě vyvolává úsměv? Že jsem ráda, že to je teď tak, jak to je? Že si v hlavě často přehrávám ty chvilky? Že jsem blbá? Že jsem konečně zas na pár chvil šťastná?

Já vím, že je to blbost. Vím, že to je zas ta stará známá hra. Že ty věty nemůžu brát vážně. Že mě to může zas na nějakou dobu ochromit. Ale já si nemůžu pomoct. Chci být pohlcena zas tím žárem..

Aspoň na chvilku..

11.10.2010 : Opět zrychlené záběry

11. října 2010 v 22:10 | Paranoea |  Prožívá..
Ranní opaření vodou na čaj, velmi chytré - bolelo to jak prase, díkybohu za to, že ta mast po několika hodinách pomohla. Stažení nového dílu TVD a slibu, že si ho pustím až po napsání laborky. Navztekanost, že jsem si to slíbila a plním to. Odjezd na konzultačku ohledně laborky, protože prostě jsem debil a nerozumím tomu, no a co - byli jsme tam skoro všichni *smích*. Nákup pláště, provedení velkého týdenního nákupu jídla (možná nezemřu hlady..) a sraz s Aničkou. Obědvání s ní v pokoji a jízda do centra, kvůli hledání jejího budoucího kabátu. Nutno říct, že jsme nenašli. Ale mám bílý a milimetrový papír na protokol. Klapu do bílého mininotebooku, který jsem včera koupila od pána v šedém seatu za čtyři a půl, zvykám si na malá písmenka a malou váhu a taky to, že možná nefunguje wifina - díkybohu, že ta jde opravit i blbým usbečkem. Na koleji zdraví všichni všechny, i když se vidí poprvé v životě, je to zvláštní, ale proč ne. A nakonec, mám třetí týden školy, semestr jich má čtrnáct a já krom té laborky jsem ještě neprojevila ani náznak snahy. Hmmm..

4.10.2010 : Ag 925/1000

4. října 2010 v 23:13 | Paranoea |  Prožívá..
Budu si muset pořídit diář. Vždycky jsem si říkala, jak dokážu bez tohodle malého notýsku přežít, taky do něj bylo málokdy co zapisovat vůbec. Ale momentálně se to jeví jako velmi nutná věc.

Měla jsem dnes první směnu - ještě s jednou slečnou, od čtvrtka mě to čeká stejně jako všechny ostatní normálně o samotě. Přijel mi šéf - španěl, který si sice nechává všechno přeložit, ale česky mluvit i poslouchat umí velmi dobře, díkybohu, že mě na to lidi upozornili. Asi jsem se nepředvedla v tom nejlepším světle, ale budu doufat, že na to, abych tam zůstala, to zatím postačí. Šárka mi večer psala, že druhá slečna, co měla teď také nastoupit, nenastupuje, takže si máme rozebrat její směny. Nevadí, bude víc penízků.

Byla jsem s Aničkou na kafi. A pak jsme jely na přednášku - ano, ona je sice druhačka na střední, ale komu to vadí *smích*. Nakonec z naší přednášky bylo jen 15 minut v učebně se syllabem, takže stejně nic. Aspoň jsme měli kafíčko v CH a tak podobně. A v sobotu jdeme nakupovat - Par bude čerstvě po výplatě, to zas dopadne.

Máme zítra imatrikulaci. Docela jsem zvědavá, jestli to Carolinum najdu včas. Krom toho potřebuju přesvědčit Anču od nás o zapůjčení pláště (potřebuju ve středu, ale přijde mi až ve čtvrtek) (hotovo, plášť domluven ^^ ), dodělat přípravu na laborky (přičemž musim zakoupit sešit na tu přípravu), poptat se na recepci na ledničku v pokoji, podívat se po mikrovlnkách a nakonec i dojít na víno s Michalem. Už teď přemýšlím, jak moc netaktní budu muset být, aby mu došlo, že ne, nic nebude.

Miluju to tu. Prozatím.

2.10.2010

2. října 2010 v 22:33 | Paranoea |  Prožívá..
So, ani nevím, čím začít. Za poslední dny se toho stalo tolik - nebo ani tak nestalo, jako to prostě běželo rychle. O pondělku víte celkem podrobně - v úterý jsem byla s Tomášem na Zličíně, na Redbull BMX show - bylo to mimořádný, pro mě rozhodně. Lítající motorky přímo nad mou hlavou, to nemám denně. A musím uznat, že i na ty jezdce se dalo dost dobře dívat :)) Ve středu pohovor na Floře ohledně té brigády, ve čtvrtek zkušebka. Byla jsem tam čtyři hodiny a bylo to moc fajn - a abych nezapomněla, v pondělí ráno nastupuju. Včera, plavecké testy - nemám ponětí, jak se jim tam podařilo narvat několik stovek studentů naráz, ale fajn, to můj problém není. Jakožto neplavec jsem rovnou zamířila do "své" skupinky, která čítala cca deset lidí. Trochu mi vadilo, že bych měla chodit na jednu hodinu v úterý ráno a druhou hodinu v pátek odpoledne - trochu mi to koliduje s mými plány a je to prostě nepraktické, přiznejme si to. Ale Par je děvče šikovné, takže si to zařídilo tak, aby to měla co nejpohodlnější. Což v tomhle případě znamená jedna hodina plavání v úterý ráno a na to navazující hodina zdravotního cvičení, kde se podle slov paní cvičitelky budeme učit správně dýchat, ležet, sedět, chodit, stát a podobně. Přičemž na páteční hodinu plavání už v tom případě chodit nemusím. So, vypadá to, že tělocvik bude paradoxně moje nejoblíbenější hodina. Divím se, jak mi všechno vychází. Sice musím do středy vymyslet ten vzorec oligopeptidu a najít odpovědi na laborky a do pátka vypočítat ty příklady z matiky, ale to nějak půjde. Škola mi přijde tento semestr celkem fajn, nastupuju na brigádu a mám fajn kamarády. No, tak jsem zvědavá, kdo nebo co mi to brzo pokazí. Pár kandidátů bych věděla..