Červenec 2010

28.7.2010:

28. července 2010 v 7:35 | Paranoea |  Prožívá..
Asi je divné psát v době, kdy jsem pryč z domova, na návštěvě u někoho *smích*. A co právě teď dělám? Sedím v tričku na spaní, půjčeném od jednoho chlapce, místo snídaně si dávám cigaretu, koukám otevřeným balkonem na slunce a jen tak se usmívám (skoro až si připadám jako v ČL - ale jen skoro..). Andrea si šla ještě lehnout, odpoledne jedem na odběr plazmy, Adam s Michalem už odjeli do práce. Musím říct, že se mi tu líbí. Zůstávám tu další noc. A možná i další a další, kdoví *smích*. Obavy se rozplynuly a je mi tu víc než příjemně. S Michalem se dobře povídá a dobře i usíná, krom jeho trika na spaní tu mám ještě kožešinu a deku od něj. V noci o půl druhé mi psal blbej Vodafone, že mám o víkendu volání do sítě zdarma - jako kdybych to snad nevěděla a jako kdyby to nemohlo počkat do rána *kroutí hlavou*. Při včerejší cestě vlakem jsem si uvědomila, jak miluju ten samotný proces cestování. Samozřejmě že se vždycky těším na ty, za kým jedu, ale to cestování samo o sobě je úžasné. Jen tak sedět, nechat se unášet a nenechat se dohnat problémy ani ničím jiným. Miluju ten pocit.  Jo, je mi tu fajn :) 

27.7.2010 : Svět je vážně malý

27. července 2010 v 12:27 | Paranoea |  Prožívá..
Je uchvacující, kolik vašich známých, o kterých byste nikdy neřekli, že by kdy mohli přijít do kontaktu s jinými vašimi kamarády, se navzájem zná. Svět je prostě vážně malý. A někdy to není vůbec špatné :)

FM Static - Tonight

24. července 2010 v 23:34 | Paranoea |  Objevuje..

Tak příhodné, zrovna dnes. Tři a půl roku, 42 měsíců. Přijde mi to jako nějaký nesmysl. Tak moc mi chybíš.




19.7.2010 : Redukční den

19. července 2010 v 23:18 | Paranoea |  Prožívá..
Probíhá u mě dneska jakýsi vyklízecí den. Protože jsme měli s bratrem za úkol uklidit byt, v rámci záchvatu jsem se rozhodla konečně statečně otevřít svou šatní skříň. Abyste tomu rozuměli - "občas" se mi stává, že když se někam převlíkám nebo se rozhoduju, co si vezmu na sebe, tak věci, které si nevezmu, neuložím poskládané zpátky, ale prostě je hodim do útrob šatní skříně. A to se tam kupí a kupí a kupí.. no až nejde zavřít skříň někdy *smích*. A když už jsem byla v tom hadrovém šílenství, napadlo mě, že si něco i vytřídím. Strašně trpím takovým tím pocitem "teď se mi to sice nelíbí a už jsem to na sobě dva roky neměla, ale co když třeba příští rok to chtít budu a nebudu to mít, protože to vyhodím?". Takže byl dnes obrovský posun, že jsem tento pocit zapudila a odvážně vyhazovala jeden kousek za druhým. Dobře, zas tolik toho nebylo, přece jen, pár kousků si musím nechat na horší časy, ne? *smích* Ale je to posun *vítězoslavný výraz*. Stejně tak jsem tuto očistu provedla ve složce s názvem Music. Za - nevímjakdlouhou- dobu, co stahuju hudbu, tipuju to tak čtyři roky, jsem nasbírala něco přes tři tisíce songů. A i když jsem část z toho nikdy neslyšela víc než jednou nebo se mi to ani nelíbí, prostě to tam bylo. Pokyn k tomu, abych provedla čistku, mi dal včerejší dárek ke středečním narozeninám. Dostala jsem novou (už třetí, a třetí stejnou..) mp3, 4GB. Jsem zvyklá na 1GB a svých v tu-chvíli-oblíbených 120 písniček tam, takže jsem se začala zaobírat tím, co sakra budu dělat se zbývajícím místem. Rozhodla jsem se, že to tam jednoduše narvu všechno. A podařilo se. Dokonce tam je ještě maličko místa na budoucí favourite songs.

Byla jsem si dneska v bance pro kreditní karty a zároveň provést svůj první životní výběr peněz z bankomatu ze svého účtu. Hezký pocit. A horší poté, co si uvědomíte, že na tom účtě je už méně peněz než na začátku - chtěla bych mít bezednej účet *smích*. Zaplatila jsem složenku na úvodní soustředění se školou a i ty vybrané peníze byly fuč. Petra mi dneska přišla barvit vlasy, Fire Lady je už zase tu. A byla jsem pozvána na kempování. Bolek mívá vážně fajn nápady občas. A hlavně je dobrý organizátor - když už něco začne, tak to taky je. Myslím, že to kempování bude moc fajn :)

Věřili byste tomu, že člověk se může dostat do euforického stavu pouhým jedním kusem papíru s pár bezvýznamnými slovy? Věděla jsem už dřív, že ten papír jsem si schovala, ale protože v tašce jsem ho pak už nikdy nenašla, i když jsem hledala sebevíc, po čase jsem se smířila s tím, že jsem ho prostě někde ztratila nebo omylem vyhodila. Nevyhodila. Celou dobu si ležel v hromadě materiálů a čekal, až ho najdu. A já ho našla.

"Šli jsme vyvenčit psy, klidně spi dál, půjdeš až se ti bude chtít. Pití i jídlo věřim, že najdeš."
Já vím, je to bezvýznamné. A je to minulost a dávno to neplatí etc etc. Ale.. já mám z toho takovou radost :) 

Známá pravda.

19. července 2010 v 7:57 | Paranoea |  Afekty
Čím více se s něčím setkáváte (a to i s něčím šokujícím nebo nepříjemným), tím rychleji si na to zvyknete.

A tak jsem si zvykla.

Jak zpívá Jojo "It was cool when it started but now the flame has gone..".

Christian Linke - Never mind

17. července 2010 v 20:40 | Paranoea |  Objevuje..
Mám tolik a tolik songů ve své složce Music, až se sama občas divím, co všechno za poklady tu mám.

(Nenašla jsem žádnou verzi videa ucházející O_o  ale tak aspoň v ní máte i text, když už nic.)



Nevěděla, kdo to je.

16. července 2010 v 21:09 | Paranoea |  Afekty
Dívka proklikávající se složkami v jejím notebooku. Prohlížela si obrázky, náhodně zvolila složku, pak další a další. Vypadlo na ni tolik dalších složek a obrázků. Zastavila se u fotografie. Tmavovláska s blonďákem, přituleni k sobě, usmívající se do objektivu. Zadívala se na odraz zrzavé dívky v zrcadle, pohled opět zabloudil k obrazovce. Kdo to je? pomyslela si. To jsi přece ty..

To mi vysvětli..

15. července 2010 v 20:56 | Paranoea |  Afekty
.. jak se nemám rozrušovat, když na tebe denně narážím. Jak se mám tvářit, že neexistuješ, když tě vidím?