Květen 2010

30.5.2010

30. května 2010 v 1:11 | Paranoea |  Prožívá..
Je jedna ráno, zítra - vlastně dneska - jdu do práce a píšu z nového notesu. A k tomu všemu.. myslím, že jsem provedla něco špatného. Co se projeví v něco dobrého, ale stejně. Mám pár pochyb, ale stejně tak si jsem jistá. Ten pocit.. ten pocit neznám. Ten pocit, který jsem pocítila dneska odpoledne, jsem pocítila poprvé. Vyšlo to. Zatím mi to v tom opojení nedochází, ale to časem.

Víš, jednou musel přijít tenhle den. Tak nečekaně, opět. Ale .. víš, je to fajn. Konečně můžu s jistotou říct, že jsem měla pravdu. Je mi to líto - ale mě to těší.

Savage Garden - Affirmation

27. května 2010 v 0:20 | Paranoea |  Objevuje..
Říkala jsem si, že už sem nebudu házet takovéhle věci. Ale nemůžu si pomoct. Hraje mi to tu celý dnešní den - takový přesně pro dny, kdy se vám nic nechce, jen poslouchat neustále to samé monotónní, pobrukovat si u toho a občas pohnout tělem. Yeah, I believe in myself.



Nevím, jak to děláš..

25. května 2010 v 22:59 | Paranoea |  Afekty
.. protože tvé články ve mě vždy vytvoří nějakou reakci.
.. protože stále občas pro tebe uroním slzu.
.. protože se právě teď nedokážu zbavit myšlenky, že jsi to měl(a) být ty, komu jsem dnes měla volat.

.. protože tě stále nedokážu jen nenávidět.

Farinelli

25. května 2010 v 22:11 | Paranoea |  Objevuje..
Miluju to. Nevím jak se to tomu podařilo, ale za poslední dny jsem soustavně hledala lepší a lepší verze a neustále se pokoušela to vidět do konce (v noci usnu vážně u všeho). Nebýt Davida, v životě bych o něčem takovém doteď nevěděla - a i když poprvé jsem jen zírala s otevřenou pusou, teď se mi to vážně líbí. Ne, nemohla bych ten soprán poslouchat, to by mě zabilo, ten film stačí. Ale ta osobnost (jo, já vím, že filmy často lžou), ten děj, ten film a dokonce i ta hudba - to mě dostalo (a ne jen proto, že teď vím téměř vše o kastraci *smích*)

Příběh vykastrovaného barokního sopranisty. V dřívějších dobách bylo obvyklé, že mladí chlapci, kteří měli krásný hlas, byli kastrování, aby jim takový hlas zůstal. Co když to ale udělá vlastní příbuzný? Bratrská láska nezná mezí.

Farinelliho originální francouzskou verzi s anglickými titulky si můžete sjet tady.


25.5.2010 : Za devět

25. května 2010 v 21:57 | Paranoea |  Prožívá..
Hotovo, done, fertig. Je to pryč. Od dnešního poledne si můžu do kolonky "vzdělání" psát "střední ukončené maturitou". Ještě tomu doteď nevěřím, nedochází mi to, ale to časem, možná na předání vysvědčení, možná na pomaturitním večírku, možná ještě později, třeba až prvního nastoupím.

Šla jsem v 7:15 jako první, začínala jsem biologií. Otázka číslo osm, Výživa rostlin. Co už, člověk to není, ale nakonec, jednička jak vyšitá, tahle otázka mi dost sedla - a samozřejmě, úžasná spolupráce učitelů i předsedkyně. Druhá chemie, z které jsem měla celkem nahnáno - trochu směšné, bát se chemie na chemické škole, ale na druhou stranu, čeho jiného se bát? *smích* - otázka číslo jedenáct, Kyseliny a zásady, mě nijak výrazně nepotěšila. Patlala jsem jedno přes druhé, motala se v tom jak v Minotaurově bludišti, ale i přes to všechno to vystačilo na trojku. Třetí odborný blok, kde jsem zoufale toužila po otázce z farmacie - cetko jsem se prostě neučila, ne a ne a ne. Štěstí stále stálo u mě - otázka číslo deset k farmacii patřila. Sice Antibiotika a chemoteraupetika mi moc nepřidala a těch patnáct minut pro mě bylo víceméně utrpením, Hojná si to užívala, jak mohla - ale trojku jsem opět získala. Poslední čeština a druhá otázka, Počátky písemnictví. Moje nadšenost neznala mezí - touhle otázkou jsem si jistá byla - Matras mě označil za "vytlemenou jak želva". A kdyby tolik nerejpal do všeho, taky by se mi líp žilo *smích* - ale dvojka je moc fajn. A abych nezapomněla, výsledek praktické je taky za dvě. Pocity? Naprostá spokojenost. Dobře, měla bych na vyznamenání - ale sníží mi to vyznamenání snad ceny v obchodech? Nesníží.

Nějak se mi tomu nechce věřit. Ještě ráno, když jsem se připravovala a koukala na sebe do zrcadla, ptala jsem se sama sebe "Opravdu dneska maturuju?". Je to tak.. strašně divné. Nemám tušení, kam ty poslední roky zmizely - připadá mi to jako pár dnů. Ještě teď si přesně dokážu vybavit den, kdy jsem vyklepaně poprvé vstoupila do své třídy na střední a dnes, procházela jsem kolem ní naposled. Nikdy bych neřekla, že mě to nějak dostane. Ale když jsem volala matce, po odmaturování, vážně jsem měla na krajíčku. Trapné *smích*.

Abych si tou maturitou nepřipadala tak moc euforicky, musím zítra zajet do Hradce s notesem. Má jakousi vadu na displeji, jedu reklamovat. Doufám, že se to vyřídí lehce a rychle, nemám páru, co těm ajťákům za pultem mám vyprávět. A nezmění to ani fakt, že žiju v ajťácké rodině *smích*.

23.5.2010 : Klíšťata jsou fuj

23. května 2010 v 0:04 | Paranoea |  Prožívá..
Jsem mrtvá. Úplně rozbolavělá, unavená, nehybná. A to to dopoledne vypadalo tak lenivě. V práci jsem dopoledne neměla jedinou prohlídku, to až po obědě, takže jsem se dost bavila. Navíc přišli na přezkoušení možní budoucí brigádníci. Jo, práce byla celkem fajn. Dokonce jsem si ty prohlídky některý začala i užívat O_o

Kolem sedmé večerní jsem dorazila domů. Svítilo sluníčko a já měla fajn náladu, tak jsem si řekla, že bych po tejdnu mohla jít za psem. K obyčejnému venčení mi přibylo ještě pár věcí, třeba vytření podlahy, vynesení odpadků, odnesení pár věcí k bratrovi domů, odnesení jídla pro psa a jeho nakrmení, a nakonec ještě nákupní lístek. Když jsem provedla prvních pět úkonů a konečně se dostala k venčení psa, všimla jsem si jakési bílé boule na levé straně tlamy. Protože měl k jídlu rýži, nepřišlo mi to divné. Po chvíli mě to ale začalo štvát, tak jsem se rozhodla, že mu to z tlamy odstraním. Ale ouha - nešlo to. Jala jsem se to tedy zkoumat, protože to bylo víc než podivné. Nevěděla jsem si rady a napadala mě jen jediná věc. Klíště. V životě jsem ale takové klíště neviděla (a jak se ukázalo, tak jsem toho neviděla hodně), nebyla jsem si jistá. Rozhodla jsem se vzít psa k nám domů, aby se na to podívala matka a popřípadě se pokusili najít řešení (veterinář u nás v sobotu? dobrej vtip..). Po cestě, když jsem míjela Lidl, jsem si uvědomila, že jsem tam měla nakoupit. V Lidlu mívají do osmi, bylo za deset osm. A matka chtěla koupit vánočku na snídani. Dobře, odbočila jsem k obchodu. Uvazovala jsem psa a zničeně přemýšlela nad tím, jak to udělat tak, aby se neodvázal a neskočil na silnici. Míjeli mě jakýsi dva kluci skateři, kteří mi hlasitě psa pochválili. Cosi jsem odpověděla a dál se věnovala uvazování. Poté mě napadl zoufalý nápad, využít zmíněné chlapce k hlídání. Kupodivu byli velmi ochotní. Nadšeně jsem odběhla do obchodu a rychle plnila vozík nákupem. Když jsem brala piva pro otce, uvědomila jsem si, že jsem si nevzala občanku. Super, doufám, že mě prodavačka pak zastaví, že ji chce vidět, že. Nedočkavě jsem stála ve frontě, když jsem si všimla sousedky, jak stojí o dva lidi přede mnou. Je to kamarádky matky a něco jako naše "teta", znáte to. I téhle možnosti jsem pohotově využila a šla za ní, vyjevit jí svoji situaci. Bez rozpaků vzala nákup k sobě. Celá šťastná, že mám nákup i živého psa, odměnila jsem ochotné chlapce pivem a vydala se konečně k bydlišti. Po cestě jsem dohonila sousedku, když mě napadlo, že oni mají v bytě taky ovčáka - třeba bude vědět víc o tom, co to můj pes má. Sousedka zavolala svého bratrance, který bydlí u nich a právě jeho je ovčák, aby sešel dolů a podíval se. Ten potvrdil, že ano, ta obrovská bílá koule je opravdu klíště. Vyběhla jsem domů pro olej a čisté kapesníky a další půlhodinu jsme se všichni snažili donutit psa být aspoň na půl minuty v klidu. Konečně, po té půlhodině, klíště bylo vyndáno a zničeno. Zdevastovaně jsem psa dovedla k bratrovi do boudy, proklínala svého bratra a šla domů. Jsem šokovaná z klíšťat (zjistila jsem, že z nich poslední týdny chytám hysterické záchvaty, když nějaké lezoucí po mě najdu, což je zvláštní, když uvážím to, že každé léto jich aspoň dvacet nachytám a nikdy mi to nevadilo), mrtvá únavou, z nečekané a neobvyklé aktivity mám rozbolavělé všechny svaly a mám pocit, že už v životě nevyjdu ven. Dokoukám Rychle a zběsile a jdu spát. Dobrou noc.



La Roux

21. května 2010 v 23:38 | Paranoea |  Objevuje..
Asi by do mě málokdo řekl, že budu tohle poslouchat a upřímně, já taky ne *smích*. Ale - nakonec mě dostala - musela, je to přece La Roux (= zrzka)..







21.5.2010 : Chvíle nicnedělání

21. května 2010 v 23:22 | Paranoea |  Prožívá..
Mám teď chvíli, kdy absolutně nemám tušení, co bych měla dělat. Jsem čerstvě po dlouhé očistné koupeli, na učivo jsem se dneska už podívala - dobře, tak jsem to ke konci už odflakovala, ale kdo by to neudělal? - film koukat nechci a knížku číst asi taky ne. Ale můžu se vám pochlubit, že jsem si dneska zajela pro notebook - s otcem jsme měli spicha u obchodu. Mladý kluk za pultem byl příjemný, ale nejvíc mě rozsekal otec. Po namáhavém vysvětlovaní, že ten notebook kupuje své dceři, totiž mě, se při placení na mě tak pěkně podíval a prohlásil "tak si to zaplať". Chudák kluk byl pěkně zmatený *smích*. Ok, nemohl vědět, že jsem měla u sebe peníze já, ale tak.. ten pohled za to stál *smích*. Taky nám odešel do věčných lovišť router doma - tak nevím, jak dlouho mi dnes net poběží, máme půjčenej router od bratra, ale je napojenej na komp rodičů, takže až oni vypnou kompa, vypne se mi net. Zítra na devátou do práce, doufejme, že bude pršet a nebude moc lidí. Jo, já vím, že jsem tam už snad deset měsíců nebyla a neprováděla lidi, takže bych nemusela mít takovou averzi - ale no tak, další víkend mě čekají znova a pak celý měsíc šest dní v týdnu. Určitě chápete *smích*.

Udělám si hudební večer. La Roux, Evancescence a Lifehouse to jistí, i s články.

Myslela jsem si, že..

20. května 2010 v 20:04 | Paranoea |  Afekty
.. už mě nic ohledně toho nepřekvapí. Mýlila jsem se. Těžce jsem se mýlila. Nevím, jestli se smát nebo brečet. Jedno ale vím - tohle něco znamená. To ještě pořád poznám.

K´naan - Wavin´ Flag

12. května 2010 v 22:19 | Paranoea |  Objevuje..
Ukamenujte mě třeba, jestli chcete. Ale já toho "vyhulence" (vždyť se na to podívejte, jak furt máchá rukama *smích*) vážně žeru. Jdeme máchat vlajkou *smích*.. text ..




12.5.2010

12. května 2010 v 22:12 | Paranoea |  Prožívá..
Mám ráda návštěvy u kadeřnice. Mám ráda ten pocit, kdy sedím v křesle a někdo se mi stará o vlasy - meje, utírá, češe, opečovává. Měla jsem dneska rande na kadeřnickém křesle, po x měsících jsem si došla na spešl profešl barvení (tak jednou-dvakrát do roka jdu ke kadeřnici, zbytek nechávám dobarvovat kamarádku). Moje kadeřnice, ke které chodím už nějakou dobu, odchází brzo na mateřskou, ale už má i svoje zastoupení - slečna maximálně o tři roky starší než já, velice upovídanou, ale taky velice milou a ochotnou - v pátek ráno je ochotná mi vytvořit na hlavě copy jako má Pipi dlouhá punčocha na poslední zvonění. A moje obnovená ohnivá barvička je taky moc fajnová.

Foťák v mobilu mi odmítl poslušnost. Sice už se teď spustí, ale to je taky vše - teda ještě máte možnost vyfotit si černo - pak už se vám to sekne a je vám to na nic, musíte celej mobil vypnout vytáhnutím baterky. Ok, asi bych chtěla po svém mobilu moc, aby po dvou a půl letech ještě stále fotil, chápu. Otec po několika dnech neustálého sledování notebooků konečně jeden objednal. Nevěřili byste, jak nesnáším vybírání - jestli mi chcete udělat radost, nikdy mi na vybranou nedávejte *pokyvuje hlavou* - v těch nedůležitých věcech, samozřejmě *smích*.

"Zklamání - asi tomu to má nejblíž. Chvíle, kdy si člověk uvědomí, že život není jen o tom, vymýšlet, jak být s někým o hodinu navíc. Chvíle, kdy člověku dojde, že život není to, kolik s kým strávíš minut a kolikrát mu řekneš, že ho máš rád. Chvíle, kdy člověk pocítí realitu a tím dotykem dospěje. Jo, nazvala bych to zklamáním."

Je možné plakat proto, že vás něco nezabilo? Je divné plakat pro naprostý opak toho, pro co byste měli?

Je. Vždycky jsem byla jiná, já vím.

A ano, všimla jsem si, že Paranoea je už přes půl roku alive.

A poslouchám Evanescence. Jen tak.

Ano, ..

3. května 2010 v 0:31 | Paranoea |  Afekty
.. mám radost. Neskutečně mi to zvedlo náladu. Jestli to je pravda - jupí jupí jej. Tak. A já jdu spát a utéct dnešním čtyřem klukům. Je květen, já vím.