Duben 2010

Selena Gomez - Naturally

21. dubna 2010 v 22:50 | Paranoea |  Objevuje..
Nemůžu si pomoct. Poslouchám to už několikátý den za sebou. Selena, já nevím, to není tak moc můj typ - připomíná mi moc Montanu. Ale víte, je mi to jedno. It comes naturally, bay bay baby *smích*. Text tady.





12.4.2010 : Nedobrovolné volno

12. dubna 2010 v 20:31 | Paranoea |  Prožívá..
Střevní chřipka většinou není to, co by si člověk přál. A už vůbec ne dobrovolně. Je to věc, která vám znepříjemní život natolik, že si v jednu chvíli až přejete umřít, jen ať už nemusíte podeváté za čtyři hodiny jít znovu na seznamku se záchodovou mísou. Přesně to byl případ i můj, dnešní noc. Divím se, že jsem vážně nešla pro něco, čím se nabodnout. Mám neustále hlad, protože za celý den jsem měla tři půlky suchého rohlíku a pár piškotů. Je mi neustále zima, protože už dvakrát jsem si naměřila teplotu vyšší než 38°C. Neustále se mi motá hlava, protože mám moc nízký tlak. A ok, to by mohlo stačit. Celý den koukám na Bones, dokoukám dneska první sérii. Mám se vlastně fajn. Skoro.

Tohle jsem..

11. dubna 2010 v 20:54 | Paranoea |  Afekty
.. nečekala. Vyrazilo mi to dech. Zbořené iluze, opět. A záblesk na jedné z jiných cestiček. Dopředu, snad.

1.4.2010

1. dubna 2010 v 23:58 | Paranoea |  Prožívá..
Jsem ráda, že mám volno. Pondělí, úterý i středu jsem zaspala. Vždycky jsem se stihla do školy dostat včas, díkybohu za auta, ale stejně, je to zvláštní, nestává se mi to a už vůbec ne tři dny po sobě. Možná budu potřebovat spací období. Dneska mě v osm probudila smska od Leni, ale ta to měla povolený, skoro až nařízený, takže se to nedá počítat.

Ve středu píšeme maturitní slohovku, za dva týdny se nám uzavírají známky. Za dva měsíce mám po škole a včera jsem si poprvé uvědomila v celém rozsahu, že za pár měsíců opravdu jdu někam pryč. Všechny tři školy jsou v mém případě kolejní, takže ať tak nebo tak, půjdu pryč. Někdy mi věci vážně docházejí, rychle *smích.

Předevčírem jsem neodolala. Vlastně ani nevím, jestli mě to mrzí nebo ne. Bylo to .. vlastně dobrý. Nikdy to nepochopím, ale co, všude se najde něco nepochopitelného. Není to můj styl a je to něco jiného, ale .. tak nějak pořád stejné, to mi nikdo nevymluví. Můžu brečet pro to, co bylo a není anebo se můžu smát, že to vůbec bylo. Můžu dělat obojí a je to moje věc, pokud se u toho dokážu cítit dobře. Měla jsem po tom sen. Byli v něm, vlastně není divu, nic neočekávatelné. Takový menší snový výlet do budoucnosti - jestli se něco takového stane, bude to "veselý".