Březen 2010

Sixpence none the richer / New found glory - Kiss me

26. března 2010 v 6:29 | Paranoea |  Objevuje..
Jela jsem si takhle včera v autě domů a posloucháme s Jirkou rádio, když se ozvala tahle písnička v podání Sixpence none the richer. Nikdy dřív jsem ji v životě neslyšela a podle stylu bych si ani moc netypla, že bude můj styl, ale zalíbila se mi. Pomocí pár zachycených slov jsem se ji snažila vyhledat na netu a hle, šlo to. Jen mi vylezly dvě verze. A já se nemůžu rozhodnout, která se mi líbí víc. Takže obě dvě. Text tady.


Sixpence none the richer




New found glory


25.3.2010 : Dovolená

25. března 2010 v 22:34 | Paranoea |  Prožívá..
Sedím si takhle u kompu, za mnou na komodě věci, které si hodlám sbalit. Je toho celkem málo, oproti jiným. Je dokonce pravděpodobné, že s mou kabelou budu mít nejmenší zavazadlo. A to ještě půlku věcí beru pro ostatní - ibalgin, náplasti, kafe - jsem to ale praktická *smích*. Těším se. Nepochybuju o tom, že ne všechno bude dokonalé, ale těším se. Bude to něco jako menší dovolená. Mám půjčenou mp3 od bratra (už jsem se zmiňovala o tom, že jsem dnes byla tak hodná dcera a ulevila jsem své po nocích pracující matce tím, že jsem se postarala o mladšího bratra a jeho návštěvu zubařky?), takže tohle chybu nemá. A teď se podívám na Chirurgové, na maturitní otázky z biologie a techniky a spát. Bude to náročné. A bude to určitě veselé. Musí být.

24.3.2010

24. března 2010 v 21:06 | Paranoea |  Prožívá..
Chtěla jsem včera večer koukat na Romantická angličanka na čt2, ale po čtvrthodině jsem u toho usla. Psali jsme z češtiny a analytiky, obojí nejhůř za tři. Docela jsem koukala, když jsem koukala na momentální známkovaní a že se to hemží nejen čtyřkami, ale i stejně velkým, někdy i vyšším počtem jedniček. Ve čtvrťáku. Tonda se na mě nemůže koukat, když vykulím oči - což samozřejmě znamená, že to ráda zkouším. Stále se zdá, že cesta na chatu bude velmi veselá část celého víkendu. A ostříhala jsem si vlasy. Jen o pár cm, vysloveně nutnou délku, protože jsem si na své "moc moc dlouhé vlasy" zvykla a mám je víc než ráda. A vůbec, povídám si s Leni a říkám si, že svět je fajn. Apatie je moje kamarádka.

Jinak, než by se čekalo..

22. března 2010 v 23:13 | Paranoea |  Afekty
.. ale udělala jsem to. Podle svého. Bolí to, ale nic jiného jsem nečekala.

Dva roky zpátky seděla na tomhle místě dívka naprosto okouzlená. Dva roky zpátky tu proseděla celou noc jen proto, že tu byl On. Teď tu sedí opět, sama. Ve své podstatě stejná a přesto úplně jiná. Shit happens.

Revolverheld - Guter Tag

21. března 2010 v 22:42 | Paranoea |  Objevuje..
Náhodně objeveno při zdlouhavém vyhledávání druhého songu a hned zařazeno na playlist. Nemůžu si pomoct, je to tak nechutně veselý, je to tak nechutně .. nevím to správné slovo .. , není to můj styl, ale "Dneska bude dobrý den, protože chci, protože jsem to řekl.." - jo, to se tak dobře zpívá. Díkybohu za mou náladovost ohledně songů, jinak bych si to neužila pořádně. Otextování zde, tentokrát dokonce moje vlastní.


Otevřela to, co neměla..

14. března 2010 v 15:30 | Paranoea |  Afekty
.. a taky na to doplatila. Už skoro zapomněla, že to existuje. Pár roztřesených nádechů, malé množství slané vody steklo po tvářích. Bylo to lepší? Bylo to horší? Nevěděla.

Panik - Lass mich fallen

14. března 2010 v 10:58 | Paranoea |  Objevuje..
Téměř každý, kdo se jednou zaplete do německé hudby, tam už taky zůstane aspoň částečně zašprajcnutej *směje se*. A ten, kdo začíná Tokio Hotelem, teprve.
Panik alias dřívější Nevada Tan a ještě předtím dřívější opětovné Panik jsem už dlouho neslyšela, když si dávali pauzu. Pár dní zpátky jsem zjistila, že mají nějaké novější cd a musela ozkoušet, to bych nebyla já. Lass mich fallen mě okouzlil jako první (není divu, byl v první části poslechu *směje se*) a protože mě okouzlovat ještě pořád nepřestal, házím ho sem. A pro text si choďte sem.


12.3.2010 : Rok po a dva týdny před

12. března 2010 v 23:13 | Paranoea |  Prožívá..
Příští pátek se ve škole fotíme. To mě zrovna jen tak napadlo mimo téma.

Dokoukala jsem Adama. Nijak zvlášť mě to nenadchlo, dokoukala jsem to víceméně ze setrvačnosti. Otec mi vzal kompa, momentálně asi na trochu delší dobu, takže se budu muset dělit o čas na počítači u bratra v pokoji. Možná se konečně dokopu aspoň k četbě těch knížek, co mi měsíc leží na poličce - dneska jsem začala číst Deník Anny Frankové - a taky možná mě to trochu dotáhne k učení, když nebudu moct sedět u tý bedny pořád. Nic zvláštního to neudělá, protože stejně komunikační řešení mám teď míň než kdykoliv jindy - pohybuju se víc v osobní zóně, popřípadě mobilní. Zvláštní, na mé poměry.

Byla jsem se dnes podívat, jak moc je naše město zásobené galanterií, nijak zvlášť, spíš to upadá. Chtěla jsem najít něco na opravení kabátku, v příštím tejdnu se podívám ve Dvoře, a když ne, máti říkala, že v úterý se podívá v Hradci. Takže přespříští týden bych mohla mít kabátek hotový. Great.

Čas někdy běží neskutečně rychle. A někdy se naopak zpomalí tak, že vnímáte každou vteřinu jako věčnost.

11.3.2010 : Denní náhody

11. března 2010 v 19:08 | Paranoea |  Prožívá..
Vyhla jsem se dneska zkoušení z maturitních otázek na biologii, zítra mi to ale nevyjde, je na mě řada, navíc má absence tam překračuje šedesát procent, takže nejít by bylo vážně nedobré. Nevyhnula jsem se "běžnému" zkoušení, ale vzhledem k tomu, že hormonální soustavu už jsem si přeříkávala tolikrát, bylo to lehké i takhle narychlo. Když jsem tak seděla okolo stolu a poslouchala, jak zkouší otázky, začalo mě polévat horko, že určitě nic neumím i když je březen a za dva měsíce je maturita. Začíná se mi to vkrádat do hlavy docela často, zvláštní O_o Navíc jsem zjistila, že bych možná víc brala angličtinu - to bych do sebe nikdy neřekla. Mluvila jsem s třídním ohledně Franka a Psychopata, zajímavá debata, při které jsme zabrousili i ke mně. Nemůžu si pomoct, s ním se vážně dobře mluví navzdory kdovíkolika desetiletím věkového rozdílu.

Otec si dneska vypůjčil monitor a tady není na čem přehrát Adama, jak jsem zjistila, takže se pohroužím opět do Anity. Volal mi dneska Michal a vůbec nemám tušení, co to. Málem jsem se dneska ztratila v Kauflandu - byla jsem tam poprvé - při hledání kafe. Mám radši obchody, které znám. V takovém Albertu, Lidlu a Sparu v Lípě se vyznám naprosto perfektně i teď - i když samozřejmě, ony jsou všude stejný, takže o město ani tak nejde *směje se*.

Čekala jsem něco - šok, paniku, reakci, cokoliv. Prostě něco. Tak náhle, tak blízko. Nejblíž za poslední měsíce. A přesto.. nic. Tak moc zvláštní.

Ta chuť je pořád..

9. března 2010 v 21:31 | Paranoea |  Afekty
.. ale už to neudělám. Ne teď.

3OH!3 - Don´t trust me

9. března 2010 v 16:53 | Paranoea |  Objevuje..
Tuším, že jsem ji poprvý slyšela u Tvd, ale to není tak důležitý. Nemůžu sem tu písničku nedat a vlastně se divím, že už tu dávno není. Napravuju teď. Text.



8.3.2010 : Rádio

8. března 2010 v 20:09 | Paranoea |  Prožívá..
Pondělky jsou fajn dny. Jsou to nejkratší dny ve škole a ještě k tomu víceméně flákací. Tělocvik, u kterého si čtu nebo kecám, podobná biochemie, stejná angličtina, nudná čeština a dvouhodinovka léčiv. Většinou to uteče dostatečně rychle na to, abych vůbec pomyslela na stížnosti.

Zítra jedu na oční kliniku. Měli by mi tentokrát opět dělat testy na zelený zákal. Vždycky mě dorazí, kolik peněz dáte za jedno kouknutí na čtvereček a větu "tak ho možná asi nemáte".

Dostala jsem dneska stížnost, že se chodím brzo sprchovat. To se mi stalo poprvé v životě - neustále jsem poslouchala stížnosti, že chodím v nevhodnou dobu, když tam chce někdo jiný nebo moc pozdě, a teď najednou tohle. Neměla jsem ale dneska náladu se jakkoliv hádat a kazit si den, tak jsem jen kývla hlavou, doodlíčila se, posbírala věci a zas se usídlila v pokoji. Koneckonců, osprchovat se můžu třeba i o půlnoci, jak bylo řečeno, že. Schválně, jak dlouho bude trvat zjištění, že ani to není ideální *směje se*.

Zvíře mi zaprasilo sako. Včera bylo opět odpoledne celkem teplo, tak jsem ho provětrala i s keckama. Dneska jsem si pro změnu ještě ráda vzala zimní obleček. Venku sice vypadá nádherně, ale fouká a mrzne pořád. Už by mi změna nevadila.

Poctivě žeru modrý GS a čekám, jestli to pomůže. Bylo by to fajn.

Frank už zas není ve škole. Ne že by mě to překvapovalo a že bych o tom nevěděla. Jen mě to vždycky rozesmutní. Sice mě děsil, jak se každou chvíli otáčel a zíral přímo na mě, ale bylo to ok. Občas jsem ohavně hodný přací člověk.

Včera jsem na fb potkala starou známou, Máju. Šokující. Asi tak jako když jsme se potkaly před pár lety naprosto neúmyslně na stejném táboře a první den žily s tím, že jsme pro sebe dva cizí lidé. Svět je pořád stejně malej.

Timbaland ft. Katy Perry - If we ever meet again

5. března 2010 v 15:46 | Paranoea |  Objevuje..
Vlastně jsem tenhle song neměla ráda. Nelíbila se mi. Nevím, co přesně se stalo ani kdy jsem si ji začala pobrukovat. Ale stalo se. Text..


5.3.2010 : Plesování

5. března 2010 v 15:39 | Paranoea |  Prožívá..
Chystám se dnes na ples. Jedno malé spontánní rozhodnutí včera večer. Zahlédla jsem mezi účastníky i tvář Verčy. Pamatuju si, jak jsem na rozlučovacím večírku ronila slzy pro to, že jsme se rozcházely. I když jsme jako spousta dalších lidí na chvíli propadly fázi "půjdeme na společnou střední školu", nakonec jsme (naštěstí) vyplnily přihlášky tam, kam to každou lákalo - mě na chemii, ji na návrhářství. Od konce základky jsem ji viděla snad jen dvakrát. Jsem.. ne, nedá se říct rozechvělá.. ale zvědavá už ano. Jsem zvědavá, jaké to bude, vidět ji. Možná jsem i trochu nervozní. Ale těším se. Mimo to bude na plese plno dalších lidí - už po cestě budu mít dva bodyguardy z řad bývalých spolužáků, nemluvě o tom, kolik jich bude na místě. Z těhlech plesů se většinou nejvíc stávají slučovací večery tříd. Naše nebude vyjímka, aspoň většiny. Neměla jsem nic takového v plánu, ale stalo se. Takže si teď tisknu další část Anity Blake, poslouchám If we ever meet again a přemýšlím, co dál. Pořádně vydrbat, přelakovat nehty, nakulmovat vlasy, líčení, šaty, boty, atd atd. Občas i já dokážu být ženská, i když se to zdá neuvěřitelné *směje se*.