Prosinec 2009

Dívala se na fotku..

28. prosince 2009 v 2:33 | Paranoea |  Afekty
.. a vnímala úzkost. Všichni tu fotku chválili, jen ona místo slintání, jak moc krásný je, sledovala výraz jeho tváře. Nevěděla proč, ale cítila úzkostlivý pocit, strach, že se něco děje.

Bugs ft. Storm Large - About you

27. prosince 2009 v 18:08 | Paranoea |  Objevuje..
Vzpomínka. Jiným slovem než tímhle tenhle song označit nemůžu. Navždy noční představa chlapce s oranžovými vlasy, sluchátky a monitorem osvícenou tváří.

Najít text je složité. Ale přece jen, tady.


Tak strašná chuť..

26. prosince 2009 v 3:42 | Paranoea |  Afekty
.. udělat cokoliv, aby to zmizelo.

Nevím, jestli..

25. prosince 2009 v 22:54 | Paranoea |  Afekty
..být naštvaná, smát se nebo naopak být smutná. Mávnout nad tím rukou, předstírajíc sama sobě, že mi to ani trochu nevadí. Zkusit ještě trochu snahy. Být neodbytná. Dělat, že to je tak naprosto v pořádku. Hodně možností, ale žádná ta "pravá".

Jedno ale vím jistě. Tímhle to nezachraňuješ. Tímhle to naopak ničíš.

Ace of Base - Beautiful life

23. prosince 2009 v 14:18 | Paranoea |  Objevuje..
Stará hitovka. Dance není můj styl, ale od jejího zaregistrování v Zohanovi to nemůžu vyhnat z hlavy. Donutí vás jen vesele poskakovat a zpívat "it´s a beautiful life", i když ve skutečnosti byste brečeli nad vším. Nechá vás vysmát se všemu.


Text si můžete nacvičit tady.


You don´t mess with the Zohan

19. prosince 2009 v 23:45 | Paranoea |  Objevuje..
Tenhle film jsem sledovala dneska při ospalém odpoledni, kdy se mi tak hezky usínalo. Ale film jsem viděla celý. Byl to víceméně náhodný výběr. Název Zohan: krycí jméno Kadeřník mi něco říkal, snad film, který jsem kdysi zahlédla někde, chtěla ho vidět nebo tak něco. Nevěděla jsem, jestli bych to pořádně chtěla vidět. Jestli ta komedie bude stát za to.
Stála. Jako jedna z mála věcí, ohromně mě pobavila. Nečekala bych, že se takováhle americká hovadina bude mě líbit. Ale .. vážně jo. Tenhle film mě dostal. Ty pohyby, hlášky, ksichty. Skoro jsem z toho brečela.



Wanastowi vjecy - Kouzlo

17. prosince 2009 v 22:06 | Paranoea |  Objevuje..
Česká hudba není zrovna můj šálek čaje. Ani Wanastowki. Ale na "Slaný hnědý voči" a Kouzlo nemám kritiku žádnou.

"Miláčku pleteš si pojmy a z lásky zbyly jen dojmy, vzpomínat i zapomínat a voči při tom zavírat. Není to láska není to zlo, jenom se nám to nepovedlo, miláčku kde je to kouzlo, to který chtělo při mně stát.."
Někdy ty slova mluví přímo z mé duše. *ironic nostalgic smile*



Vkládání je na ytb zrušeno, kdo se nechce patlat překlikávat přes video, odkaz házím i sem.



17.12.2009 : Sněhový svátek

17. prosince 2009 v 21:33 | Paranoea |  Prožívá..
Sněží. Celý den v kuse. Sněží, mrzne, ledovatí. Pravá zima, jak by někdo řekl. Právě proto, že je to "pravá zima", mi to až tak nevadí. Sníh sice lítá do ksichtu pořád, ale rozhodně to vypadá lépe než když to hned taje. Mám svým způsobem ráda sníh. Strašně nadávám, když si promočím kalhoty a boty, zmrznu apod., ale nakonec je zima svým způsobem taky hezká. Ještě kdyby byla kratší *směje se*.

Pro letošek je konec se školou. Zítra už je pouze fotbalový turnaj, což v praxi u nás znamená, že polovina třídy (je nás ve třídě pod dvacet) půjde hrát a druhá polovina bude .. no vlastně nebude. Pokud někdo přijde, tak jen aby se tvářil, že je v hale a fandí. Je to tak vždycky, už se to nikomu nezdá nijak divné. Poslední dny jsou prostě vždycky takové u blbých chemiků *smích*.

Skládali jste v osmnácti papírové lodičky, parníčky a čepičky? Ve škole? Že ne? Měli byste - je to dobré zaplnění nudných hodin *směje se*.

D., chybíš mi. Máš dnes svátek. Koukám na večerní okolí, zírám do rozsvícené lampy přede mnou, pozoruju poletující sněhové vločky a vzpomínám na tebe. Už jsem se odnaučila prolévat každou noc slzy za to, co se stalo. Naučila jsem se přestat si říkat, co by bylo, kdyby bylo. Přestala jsem to dávat za vinu jen sobě. Sem tam mě to i tak napadne. Třeba právě teď. Co by se stalo, kdybych neudělala tu pitomost? Co by se stalo, kdybys nikdy neměl důvod věřit tomu nesmyslu? Co by bylo, kdyby jsi mi zavolal a zeptal se předtím, než se to stalo? Jak moc by se změnilo, kdyby jsi stále žil, teď, tady, se mnou? Možná málo, možná hodně. Bude to za měsíc tři roky. Žiju dál, i když se to zdálo skoro nemožné. Stýská se mi po tobě. Moc.

Jimmy Cliff - I can see clearly now

14. prosince 2009 v 23:33 | Paranoea |  Objevuje..
Text tady. Jiného interpreta neřešte - tenhle song jich má hodně.

Je to prostě fajn song.




14.12.2009: Vyražené zuby

14. prosince 2009 v 21:35 | Paranoea |  Prožívá..
Krvavé ráno. Usínala jsem na první hodině tělocviku, protože jsem tuhle noc nějak nemohla usnout, dokonce mám pocit, že jsem blouznila. Přirovnala bych to snad tripu, což mě celkem vyšokovalo. Nepamatuju si, že bych kdy měla takové stavy. Takže si tak usínám na lavičce v šatně tělocvičné haly, když uslyšíme "prásk!". A pohled na dva z kluků na zemi, krve jak na jatkách všude okolo, miniaturní věc, kterou by člověk označil za zub, na zemi a krvavé kousance na ruce jednoho z kluků. Říkám pořád, že je tělocvik nebezpečný. Vyrazit půlku zubu se jako vždy ale daří jen nám.

Před chvílí jsem viděla reklamu na CSI:Las Vegas. Hlásili, že ve čtvrtek bude poslední mise Warricka. Štvou mě. Mám ráda Las Vegas a všechny její členy.

Za měsíc jdu k zubařovi. Už teď hledám, kam se schovám.

Byla jsem letošní rok donucena napsat seznam přání "Ježíškovi". Po 18 letech jsem vzdala jakékoliv čekání na překvapení, která stejně většinou i tak nebývala, a vážně to sepsala. Přišla dnes za mnou matka, aby mi povyprávěla, jaké byly včera nákupy dárků a že díky otcovi dva dárky nejsou, protože se mu zdálo, že bych to nechtěla. Přemýšlím, proč že jsem ten seznam psala.

Měli dneska naši zajímavou debatu. Tedy vůbec ne zajímavou. Hádali se na téma "škola v přírodě". Mladší bratr má v květnu školu v přírodě a naši debatovali o tom, co to vlastně je. Otec se drží zuby nehty své představy, že by to měla být akce, kdy děti vyrazí na týden pod stan a učí se sledováním přírody. Vysvětlit mu, že v praxi to vážně znamená, že na týden odjedete do horského penzionu, je nemožné. A přesto takovýhle nesmyslný debaty u nás probíhají denně *kroutí hlavou*.

"I kdybych neměl bejt nikdy spokojenej, i kdybych ti nikdy neměl uvěřit, i kdyby mi mělo puknout srdce... tak napořád … budu s tebou".
A já na to opět doplácím. Zas zažívám tu ostrou bolest.

Cigareta a čeština čekají. Kašlu na to. Hroutit se můžu po práci.

Feeder - Piece by piece

13. prosince 2009 v 17:07 | Paranoea |  Objevuje..
Procházela jsem nějaká videa na youtube (nejsem si jistá, která - bylo to něco s anime) a uslyšela tohle. Věděla jsem, že to znám, ale nedokázala jsem to nikam ze začátku rychle zařadit.
Líná, flegmatická, unášející vás někam daleko. Někomu se při ní chce ležet a zírat do oblak, někomu tancovat. A někomu obojí najednou. Klid. Bezpečí. Ochrana.

Hledala jsem text, s překladem to ale moc valný není. Bude vám muset stačit, když si to najdete tady a tady.


Obrazový test osobnosti

13. prosince 2009 v 13:59 | Paranoea |  Odkrývá..
Devět obrázků a váš výběr. Vybrala jsem si dva, jen tak, chtělo se mi a nemohla jsem se rozhodnout. Vyberte si i vy, tady.

Sebepozorující, citlivý, přemítavý.
Nenávidíte povrchnost - raději budete osamoceni, než abyste přetrpěli krátký rozhovor. Vaše vztahy s přáteli jsou velmi silné a dávají vám pocit vnitřního klidu a harmonie, který potřebujete. Nevadí vám být osamoceni i po delší dobu a zřídka se stane, že se nudíte.


Nezávislý, nekonvenční, nespoutaný.
Požadujete pro sebe volný životní prostor. Máte umělecký cit, který použijete buď ve vaší práci nebo v oddechových činnostech. Vaše touha po svobodě vás někdy přiměje udělat přesně opak toho, co by od vás okolí čekalo.
Váš životní styl je velmi individualistický. Nechcete nikdy nic napodobovat, ale žijete podle svých vlastních nápadů a přesvědčení, dokonce jestliže toto znamená plavat proti proudu.

2pac ft. Elton John - Ghetto Gospel

12. prosince 2009 v 22:20 | Paranoea |  Objevuje..
Pamatuju si, jak jsem tenhle song objevila. Byla to taky dost velká náhoda. Byla jsem ještě na základce a tehdy jsem dost často poslouchala rádio, nejvíc v noci. Poslouchání hudby v noci mi zůstalo, ale tehdy to bylo čistě jen rádio. Pamatuju si dokonce i na takovou blbost jako to, že jsem tenkrát hodně četla fanfikce o Harrym Potterovi a když jsem poprvé zaslechla tenhle song, tak pasáž, kterou zpívá Elton John, ve mě vždycky vyvolávala představu Draca a Hermiony. Každou noc jsem čekala, kdy tenhle song uslyším. Nevím proč, ale byla jsem si jistá, že tu pasáž zpívá nějaký mladý hezký kluk. Když jsem o několik měsíců později náhodně zjistila, že ji zpívá Elton John, měla jsem z toho dost zmatek. Nicméně představu tancujícího Draca a Hermiony na tenhle song už jsem nikdy nevymazala *smích*.
Mám ráda ten song. Nedokážu říct, proč přesně, ale vždycky se k němu po nějaké době vracím, abych si ho poslechla, už několik let.

Text můžete sehnat tady.


12.12.2009 : Výroční horoskopy

12. prosince 2009 v 19:31 | Paranoea |  Prožívá..
Nevěřím na horoskopy. Denně si na seznamu na svůj najedu, ale nikdy jsem neměla pocit, že bych tomu měla přikládat jakýkoliv význam ani něco podobného.
Máme doma knihu s názvem Horoskopy: Jak prožijete rok 2009. Je to pro každé znamení na každý týden. Vzala jsem si dneska tu knihu do pokoje a prolistovávala se k znamení Rak, abych se podívala, co mi píšou.

"Jste zase tam, kde jste už během roku jednou byli. Nechtěli jste se už vracet, nedoufali jste ve změnu. Přesto přišla a vy jste odpustili to, co se zdálo neodpustitelné. Nyní jste v podobném bodě. Nechtějte na sobě páchat další násilí. Začněte teď úplně jinak, už byste měli vědět jak."

Svým způsobem mě to vyděsilo. Jakýmsi způsobem to sedí. Vážně se dost podobně cítím. Přesto tomu odmítám věřit. Prolistovala jsem si jiné týdny a prožila druhý šok. Hodně týdnů se shodovalo. Šla jsem týden po týdnu a nechápala to, jak je to možné. Moje paměť je v některých ohledech dost dobrá a můžu říct, že poslední rok si pamatuju celkem dost detailně, proto si jsem jistá, že to není jen krok vedle zmateností či podobně. Nechápu to. Ale i tak se můžu utěšovat - pochybuju, že tyhle situace prožívají všichni raci na světě, že *směje se*. Podle mě horoskopy bazírují právě na tomhle - celí nadchnutí si přečtete, co vás čeká, dáte si to do podvědomí a pak už není tak těžké zažít něco, co je tomu podobné, takže tomu přičtete zásluhu právě horoskopu. Psychika dělá divy, ve všem.

Právě jsem si vzpomněla na loňský rok. Přesně před rokem, přesně ten víkend. Trávila jsem ho se svými 2 nejbližšími osobami. Byla jsem nachlazená a doteď si detailně dokážu vybavit, jak se o mě tak úžasně starali, ve dne, v noci. Vzpomínám si na hromadu bylinkového čaje, na ztracený hlas i na hromadu odporného medu v čaji (nesnáším med v čaji - ale vrací hlas, opravdu ověřené). Byl to smutný víkend svým způsobem. A přesto svým způsobem jeden z těch nejkrásnějších. Jo, kde ty loňské sněhy jsou *nostalgic smile*.

12.12.2009 : Sněhové disco

12. prosince 2009 v 15:09 | Paranoea |  Prožívá..
Sněží. Teď už to není vidět tak moc, ale dopoledne padaly opravdu obrovské sněhové vločky. Vzhledem k tomu, že je tu pět nad nulou, tak to stejně tálo během cesty, ale co už. Ještě to může dva týdny vydržet.

Nešla jsem včera do školy. Nestihla jsem to. Šla jsem si zařídit zubaře. Nechat se přepsat k dospělýmu a objednat se. Nemám ráda doktory všeobecně, ale zubaři vedou. Někdy bych to přirovnala až k fobii, jak je těžké mě tam dotáhnout. Nemůžu si pomoct, já se jich prostě bojím. Možná to má na svědomí paní zubařka, ke které jsme povinně chodili na základce, nevím. Ale ten strach nevymazal zatím žádný další, a že už jsem jich pár prošla. Před více než půl rokem mi sundali rovnátka a od té doby mě už žádný neviděl, ačkoliv jsem měla jít na pár vyvrtání a zadělání děr po sundávání. Holt, strach má u mě občas větší sílu. A strach z bolesti mám v sobě vážně velký. Statečně jsem včera došla k zubaři, kde mi sestřička řekla, že mě u nich rádi zapíšou, když tam chodí celá rodina, a že po neděli si mám zavolat a objednají mě. Matka se chce objednat taky, takže nemám strach o to, že by se na to nějak zapomnělo. Všimla jsem si ale, že takhle statečně si zařizuju doktory vždy po nějakém citovém rozhodnutí nebo dlouhém přemýšlení nebo něco. Nemohla jsem předchozí noc spát a přemýšlela nad spoustou věcí a došla k pár výsledkům. Jako kdyby to, že udělám nějaký krok v té psychické fázi, mělo nějaký vliv i na tu fyzickou. Jako kdybych si říkala, že když jsem dost silná udělat některé jiné kroky, tak zvládnu i tohle. Zvláštní, ale aspoň k něčemu to hluboké přemýšlení je, že.

Budou dneska večer dávat film V jako Vendetta. Svým způsobem osobní záležitost. Může to být tak měsíc zpátky, co jsem si ten film pustila, po velmi dlouhé době, kdy jsem o něm slyšela. Chtěla jsem o něm napsat sem, do nového článku, ale ještě jsem se k tomu nějak nedostala nebo nebyla chuť nebo něco podobného. Možná to dnes po skouknutí v televizi napravím.

Byla jsem včera v knihovně. Měli pro mě jednu z několika zamluvených knížek. Sophiina volba od Styrona. Poprvé jsem o ní slyšela ve škole - občas se stane, že mě některá z těch knížek zaujme. Není to moc časté, abych řekla pravdu, školní četba mě naprosto nikdy nebrala, tím je to zvláštnější. Ale na Sophiinu volbu se těším. Jak jsem teď zjistila, je to i zfilmované, musím si to taky najít.
Mimo Styrona jsem si dotáhla dokonce i dívčí románek. Je to už doba, co jsem četla románky, nicméně když se objeví nová Lanczová, vždycky si ji půjčím, prostě už jen proto, že tam je. Možná sentimentalismus, nevím. Ale když se chcete odloučit naplno od reálného světa a chcete mít něco, u čeho nemusíte vůbec přemýšlet, aspoň na ty dvě hodinky četby, je to výborné, i když už víte od první stránky, jak to skončí. A když už jsem se chystala k odchodu s náručí knížek k pultu, uviděla jsem cosi ve stylu mangy. Jak jsem zjistila, je to manwcha, což mi moc neřeklo, ale nezabránilo mi to v přidání na svoji hromádku. Kill me Kiss me, zkráceně K2. Měli tři díly, vzala jsem je všechny. Je jich celkově pět, tak ty dva někde ještě seženu - musím, dneska ráno jsem všechny přečetla na jeden zátah totiž.

Prolezla jsem skrz naskrz psychic-deviation *smile*.

Analýza znamení slečny Račice

10. prosince 2009 v 18:00 | Paranoea |  Odkrývá..
Jsem račice. Trochu smíchaná se Lvicí, protože jsem se narodila přesně na rozhraní, ale ještě stále spadám pod Raka.

7.12.2009 : Dvojitá Paranoia

7. prosince 2009 v 22:29 | Paranoea |  Prožívá..
Něco mě dusí. Něco mě štve. Nedokážu říct co a proč. Nevím, jestli mě štve minulost nebo přítomnost. Nebo snad budoucnost.
Myslela jsem si, že to bude dobré. Vypadalo to celkem.. hezky. Znělo to pěkně. To prvotní nadšení a radost. Čekala bych, že to tak bude. Kam se to vypařilo? Proč místo toho sedím v pokoji, sleduju povrchní americký seriál a ještě i ten mě rozpláče? Proč si připadám tak strašně osamělá? Proč mám najednou pocit, že je naprosto všechno špatně? Měla bych být šťastná. Proč mám najednou pocit, že se to spíš nemělo stát? Jsem z těch lidí, kteří jakmile něčeho dosáhnou, přestane je to bavit?
Někdy bych chtěla být člověk, co to hodí za hlavu a neřeší to. Ale nejsem. Uvnitř sebe to budu řešit neustále. Nedám to najevo, ale bude mě to ničit. Ničí mě to. A smutné je.. že i když někteří tvrdí, jak to na mě poznají, tak to není pravda. Je to snad důvod, proč už nevěřím? Proč už nechci věřit?

5.12.2009 : NeOpilý Mikuláš

5. prosince 2009 v 1:48 | Paranoea |  Prožívá..

Říkáte si, jak máte klidný týden. Až na pár incidentů se nic neděje, máte velku klidné období, kdy se po vás chce pouze trochu učit a odpočívat. Měla jsem dneska - včera - celkem klidný den. Po škole jsem s bratrem šla na filmové odpoledne - Stmívání a Nový měsíc. První díl jsem viděla už snad třikrát, i když nikdy v češtině. Druhý díl jsem viděla dnes poprvé. Měla jsem poté už jen chvilku času, ale stejně jsem spustila komunikátor. A pak nestíhala.
Víte, myslíte si, jak máte fajn týden. Pak si spustíte na chviličku icq a zrovna chce s vámi mluvit osoba, o které jste si říkali, zda-li je v klidu. Jak se ukáže, v klidu tak moc není, k tomu všemu má nějaké plány, na první pohled ne zrovna fajn. Zároveň cítíte výčitky, které by vám druhá osoba ráda napsala. Nenapíše je přímo, ale cítíte je. Asi byste se měli cítit provinile, že je okrádáte o společný čas, ale moc to nevnímáte. Za ty následující slova vám to stojí. Ať jste jakkoliv bráni za necitlivého člověka, některé věci ve vás zůstavají.

1.12.2009 : Přecitlivělá Paranoia

1. prosince 2009 v 21:06 | Paranoea |  Prožívá..
Byla jsem včera u psycholožky. Podruhé. Říkala jsem si, že se tam jen zastavím, jak jsem slíbila, abych povyprávěla o tom, jak jsem si vedla, co se stalo, apod. Mělo to být maximálně na deset minut. Místo toho jsem tam strávila dvě a půl hodiny, ani jsem nemrkla. Za ztracený čas to ale rozhodně nepovažuju. Bylo to fajn. Neberu to ani moc jako sezení - byla jsem tam pouze dvakrát, na začátku listopadu a včera. Nepadají dotazy, jen si povídáme. Opět jsme se v hodně věcích shodly. A jestli jsem měla pár nejasností, teď byly celkem jasné.

Jela jsem včera domů až za tmy. Měla jsem čas, protože večer už spoje nejezdí tak často, tak jsem po velmi dlouhé době viděla večerní rozsvícené náměstí, tentokrát s vánočním zdobením a obrovským vánočním stromem. Zaujalo mě, kolik lidí se ale venku nacházelo - to město je celkem malé. Přesto bylo pořád okolo mě živo, děti pobíhaly pod stromy, mladí rodiče za nimi, páry se procházely, manželé se vraceli z práce, teenageři se fotili. Bylo to .. uchvacující. Nevím, co přesně na tom mě tak zaujalo - ale vážně se mi to líbilo.

Přidala si mě včera do přátel Verča. Neviděla jsem ji už snad tři roky. Pamatuju si, jak jsme strašně moc brečely na rozlučováku. Teď mě při pohledu na její fotky z dnešní doby napadalo, zda-li bychom se poznaly, kdybychom se potkaly, a jak bychom se k sobě chovaly. Popadla mě při tom taková úzkost, až jsem se rozbrečela, bez jakéhokoliv důvodů. Někdy si připadám vážně přecitlivělá.

Měla jsem zvláštní sen. Nepamatuju si pořádně, kdy jsem měla pořádný sen naposled, přesto mě tenhle sen docela dost vyšokoval. Říká se, že sny ukazují vaše podvědomí, představy, přání, obavy. Nedokážu tenhle sen ale nikam zařadit. Svým způsobem mě děsí.A já nevím proč.
Odletěla jsem na víkend do Anglie, do nějaké vily. Ta velká budova byla celá jen pro mě, jen v okolí mělo být pár sousedů, které jsem ale rozhodně nezahlédla. Vyšla jsem na velký kamenný balkon. Prohlížela jsem si okolí, když jsem zahlédla cosi chlupatého. Mám strašně ráda psy - nadšeně jsem tedy zjišťovala, jestli to náhodou pes není. Byl. Dva. Velcí vlkodavové s obrovskými zuby, co bylo zvláštní, ne v tlamě, ale spíš okolo ní. Na mé volání ani hlas nereagovali. Šla jsem si lehnout na velkou postel, která opravdu nevím, co dělala zrovna na balkoně. Lehala jsem si, když jeden z psů se otočil a běžel ke mě, s nepříčetným pohledem v očích. Chtěl mě zřejmě kousnout, soudě podle pohledu nejspíš i roztrhat, zabít. A já? Celkem klidně a jednoduše jsem ho chytla za tlamu a držela ho od svého těla. Nemohl mi ublížit - v realitě bych pravděpodobně nebyla schopná ničeho, takže by mě nejspíš zabil. Poslední věc předtím, než jsem se probudila, byl druhý pes běžící ke mě, zahlédnutý koutkem oka. Zvláštní sen.

Mám svíravý pocit, že jsem z toho venku. A zároveň svíravý pocit, že jsem necitlivá. Nevím, co z toho mě svírá víc.